pondělí 27. února 2012

Někdo musí být sám.

To řekl asi dobře.

Může dát člověk to co nemá? Protože to, co dokážu velmi dobře rozdávat náročnost. Té mám totiž spoustu...požadavky dokonalosti, neustálé nároky na mojí osobu a já mám pak být nenáročná?

Jak si člověk jako já může klást nároky? Se svojí cholerickou povahou seru sama sebe víc než ostatní. Jenže narozdíl od ostatních před sebou nemůžu utéct.

Když si člověk uvědomí, že je všecko zbytečný, je svobodný. Neumím se osvobodit. Nemůžu když žiju s někým, kdo mi nedovolí být svobodný. Je to jako hra. Pořád nesmyslně bojovat proti stále se nořícím příšerám. Jsou to jen směšné metafory na život a někdy si to člověk ani neuvědomí a je game over.

Depresivní? Možná.

Whatever. Náš maturitní ples byl dost divnej, ale vcelku v pohodě, začátek se mi moc líbil, ačkoliv tam nebyli lidi některý, s kterýma sem počítala, pořád tam byli lidi, který sem tam chtěla... a také sladká pálava.


zde k nahlédnutí naše tanečky. Do nosa. Ty písničky...nojo. Nezbylo mi než mlčet. Nebojuj proti tomu co nemůžeš změnit. Ach věčné donquijotství.

No. Jdu si čist.

úterý 14. února 2012

Jak přežít svoji matku,.

Nenávidím, jak když mi něco vadí všecko obrátíš proti mě, jak vytáhneš všecko co ti vadí, všecky ty starý ohraný věci..

Nenávidím, jak mi říkáš že sem neschopná a neumíš s tím nic udělat, to je totiž taky tvoje vina.

Nenávidím, jak mi všechny činnosti znechutíš, protože na mě neustále řveš, jak sem neschopná.

Nenávidím, jak se bojim jit pomalu i vychcat.

Nenávidím, jak mě neznáš a nic nechápeš.

Nenávidím jak sem plná nenávisti, protože mě to ničí.

Potřebuju se někam schovat, jenže to taky nemůžu.

Proč ty můžeš práskat dveřma, kurva?

sobota 11. února 2012

Whose lies?

This sounds on you side.

Lžeš sama sobě. Sama sobě nebo světu okolo, to je těžké rozhodnout, protože jediná jistota je ta nepravda, která se vznáší ve vzduchu. Sama tomu nerozumíš.

Někdy je to odporný jak je svět malej. A někdy to jak onu osobu nemůžu vystát. Všecky povýšený tóny. Br. Kéž by si dala na hlavu pytel a držela hubu.  Zatínají se mi pěsti. To je ta žluč a cholerism. A ten výraz v obličeji, který vyvolává svíravý pocit ve žlučníku. Haha už mi dotíkají souvislosti cholerika, žluče a pohnutýho žlučníku. A je to tvoje vina kámo. Protože jsi osoba komunikace neschopná, svých problémů sděleníschopná a tak trošku hloupá. Ačkoliv asi dost vychcaná. Ta jako osoba.

Whatever. I wont care. nemužu tim ztrácet čas, stejně jako dalšíma povrchnostma. Já potřebuju hloubku. Hloubku a jistotu a spousta lidí je možná zajímavá a cool, bohužel plytká jako tác na chlebíčky. Chci mísu na těsto, na sladký těsto, formu na bábovku nebo tzřeba papiňák... Mimochodem jsem asi posedlá jídlem...

Myslim si, že jit s modrou pusou na nádr byla celkem "férová legrácka" pro lidi...