Nedostižná. Touha.

Viděla sem nějaký lidi ležet na poli. Taky sem si chtěla lehnout, ale leželi tam lidi, na poli.
Chci aby se mi nezdálo a taky ne o škvorech a už vůbec ne. Get out of my head, sakra.

"What drug you took?" "Nothing, Im just myself."

Lidi si myslí, že  beru drogy, když jsem nejvíc já,naprosto střízlivá, opíjená pouze lehkostí bytí, když se nezadržitelně směju, až psychopaticky a pak mě taky strašně bolí břicho. A taky když hodně mluvím. Myslela jsem si, že to dokážu pořád, ale poslední dobou jen s velmi málo lidma. Střední škola země udělala vystrašeného asociála. Proto bych se měla, snad v Brně, pěkně zase socializovat. Obvzláště kdybych se nějakym zazrakem dostala na sociální antropologii(+šúrnalístiká). I tak spolíhám na estétično, to krásno.

Napsala jsem to o srnečce, protože si připadám jako z té písničky o lesních jahodách. A proto za trest, že je má tak ráda bude červená.

Pozítří maturuju,prozatím písemně, a stejně už mám tak trochu prázdniny.

Hrajou Pocity, protože na vlastní, své, mé, nemám čas, nechci mít čas.

Stala ses do noci, z ničeho nic moje platonická láska.
Unaven bezmocí, usínám vedle Tebe, něco ve mně praská..
A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se to nic není..
Pohled a okouzlení a prázdný náměstí, na znamení..

Jsi anděl netušíš, anděl co ze strachu mu utrhali křídla.
A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla..
Říkej si vo mně co chceš, já jsem byl vodjakživa blázen..
Nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem..

Jenže Ty neslyšíš, jenže Ty neposloucháš..
Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět.
A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody..
Zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody.


Zítra nebudu v Japonsku a taky tam nebudu na Hanami a nebudu moct spát ve Stínu Sakury. Musím se podívat na film a Kate Winslet v prázdninách vystihuje můj bezbřehý kreténismus. Ještě že sito dokážu všecko rozbebrat se vší nesmyslností, a i přesto to opakovat znovu, znovu, znovu, znovu. Asi za to všecko může Ypsilonská absence v mým životě. To si myslím. I Srnečka je taková.

Doufám, že se máte všichni dobře.

 A stejně jednou budu raní kávou a cigaretou a básničkou, čajem o páté a oblíbenou písničkou, a večer přijdu zaťukat na okno, oblečená v západu s vínem. 

A nebo budu žít v sudu, to je taková druhá možnost.

Protože I still believe in fairies. I Do. I Do! 

on me dit que nos vies ne valent pas grand chose, 

elles passent en un instant comme fanent les roses 

serais ce possible alors ? 

Hits you when its too late.

Ok.

Nemělo by mě to rozhodit, ale rozhodilo. Asi kvůli tvým očím a jistotě v ruce. To co jsem nemohla mít. A bůhví, možná i kakao. A taky protože někde v kořeni doufala, že z té látky někdy v budoucnu bude forma. Jako semínko a strom. Jako tělo a duše. Jako metafyzika.

A asi kvůli pitomejm písničkám ve zpěvu a všem těm textům. I heard that your dreams came true? find someone like you? Dik moc

A taky všecky ty pitomý vzpomínky.

Nezbylo než jít hrozně rychle a kouřit spoustu cigaret, tak jsem to udělala a teď je mi špatně. Na zármutek je nejlepší smích, žádnej psycholog, ale kamarádi. A hrozně mluvit.

Nsz sux a všecky ty věci, ale dnes nemohu nic, můj mozek je rozjetá ještěrka. Reptilia-the strokes- spánek v autobuse, tenkráte.. jasně. zasraný asociace.

Miracle.

úplněk
měním se ve vlka
koušu.

utíkám do noci
hledám oběti
krev.

ztracená v ulicích
malýho města
svítí mi oči.
koušu.

Pohnuté osudy.

Četla jsem časopis z roku 99. Právě dnes na narozeniny Jiřího Háska, rozhovor. Překvapuje mě, s jakým klidem dokáže mluvit o tragických osudech svýho života. A líbí se mi, jak je přesto že má jenom základku inteligentní. Škola je k ničemu..pokud jsi člověk.

My, kteří chápeme život, nezajímáme se o čísla. Chtěla bych říct, že jsem se narodila pro život. Datumy minulosti, které znám, dokázala bych spočítat na prstech jedný ruky. A nikdy si nezapamtuju objevení Ameriky. To sou totiž 4 různý čísla vedle sebe a není to jako 1415 nebo 1620.

Taky mě pobavila kritika na výtvarné kritiky, kteří používají milion pošahanejch obratů a cizích slov. "náznak iluzivního prostoru ustupuje ve prospěch samostatných výtvarných znaků, které sahají k vystižení zrakem nepostižitelných hodnot." (ach, jak dar, vidět neviditelné, poznamenal autor, kritik kritiků). Přece jenom je, mělo by, to být pro lidi.

Nepamatuju si cestu domů. Naprosto střízlivou. Bojím se.

Když se tomu mohlo řikat láska, nesplňovalo to skutkovou podstatu. Teď to má skutkovou podstatu, ale už tomu neříkáme láska..


Díky Bohu za kavárnu a čajovnu a malý světýlko ve tmě, když jsem v časové bublině.

Cesta je cíl. A co když je cíl cesta?

taky jde o to, nedívat se pod sebe ale před sebe. dívám se na červen. dívám se na červen. protože ta propast, která je mezi mnou a ním nebude překážkou. sem řekla.!

Blah.

Jedno vysvětlení existence neexistuje, stejně jako osobitost člověka, kuli tabule rase, socializaci a dualismu.

Někdy ale tělo a duši nerozdělíš a lidi to nedokážou pochopit, protože chtějí jen jedno. Nebaví mě to. Byl by to krásný alegorický román o putování dvou. Chci na výlet.

Nejlépe se píše se sklenicí vína, protože je člověk neúplně realistický a neúplně nemožný. Asi. Myšlenkový víření bych to nazvala, jako listy na podzim.

Lidi v autobuse mají spoustu myšlenek. Má-li každá myšlenka energii, je autobus hrozně přecpaný a možná proto někdy ten tíživý pocit, když lidi myslí moc negativně. Myslím, že mě to trochu děsí. A ta představa je dusivá a vyvolává šum v hlavě. Ještě že cizí myšlenky nejdou slyšet.

Přestat kouřit kuli tomu, že tabák zabíjí není důvod. To by člověk musel přestat žít, aby ho už nemělo co zabíjet.

My heart it shattered.

Místo učení, čtu si Kunderovy básničky a potácím se po Václaváku o půl třetí ráno, absolutně střízlivá. Mezinárodní víkend se vskutku vyvedl, až na tu nepříjemnost, která se stává rutinou.

Life is a piece of shit.

Touha po spánku
Neumím bez tebe žít.
Co na tom, že se vídáme
jednou za dva měsíce či méně.
Přijdeš pro mne a vyzvedneš si mne jako z půjčovny.
A já jdu.
Poslušná jako jsou poslušné
věci, které se půjčují. 

Jdem vždycky do malé hospůdky na předměstí,
vypijem po dvou vodkách a já pak zůstanu u tebe.
Zapomínám na svět, křičím štěstím, ale ty
po celou dobu myslíš na to, abych nezmeškala poslední tramvaj.
A proto se obléknu a jdu.
Jdu a říkám si:
Spát spolu, spolu spát, být náhle lehouncí jak smetí,
hluboce dýchat, měnit se v táhlý zpěv,
v tu malou sladkou smrt podobnou nemluvněti,
spát spolu lehouncí jak smetí, měnit se ve společný zpěv ...

Ale ty se mnou nikdy nebudeš spát.
Muž nerad usíná vedle ženy, ke které necítí lásku.
Co dělat.
Neumím bez tebe žít.

                                                            Kundera
...

A taky je to zbytečnina. Což je skoro jako vaječina, takže jsme ted tak trochu milionáři. A ono se to ku ku kutálí. Jako slunce, které dnes nesvítilo a přesto mi vypalovalo oči. (korespondence, A?:))

A nemůžu napsat čeho se bojím, protože když to napíšeš a řekneš tak se to stane. Je to jako hrnečku vař a žádná jiná fráze. Chci nefuguje. A hrnečku vole nevař taky ne.

Cause I wanna impress. A voda pro oči nezbyla.

Orange is a new red.

Příště odbarvovadlo, nebo taky ředidlo.

Nemužu spát, ale mužu jít na 10. Směšné lásky jsou směšné zatím spíš v okolnostech. Milan, voulez vous café avec moi? Musím se naučit fracouzsky, a ta písnička!

Taky se mi zdálo, že sem byla u doktora na očkování a všichni mě předběhli. Snář:

Doktor: odstranění konfliktu
 Řada: Změny si dají na čas.
 Očkování: Dovol své hlavě aby se řídila srdcem.
 Jenže to pak budu zasekaná v opakování jak malý krevní oběh. Jenomže opakování.
 Předběhnout: Nenalezeneno.

Miluju písničku su su su su su sugar town. (Bonus track) Story of boy meets girl. Its not a love story. But my name is autumn, not Summer. Řekla to i ona a tak to platí.

 Musha-booooooooooooooooooom! lalala

All we have to decide is what to do with the time that is given us.

Voním po kávě. Už chápu, proč hořká vůně mandlí. Myslím, že za to může hlavně marcipán.

Možná, že když si na další volno naplánuju poustu aktivit, třeba se konečně něco naučím. Zatím to fungovalo obráceně.

A taky mám ráda Smeagla pro jeho propracovanou postavu. Pro skrytou bolest, která podnítila jeho závislost na prstenu, kterou dává najevo agresí a nenávistí. Přijde mi to trochu jako paralela na feťáky. Asi je to celé paralela. Despotická moc a tupé stádo stoupenců. byl toho plný svět. je?

Realismus
podnadpis: Český romantismus. Filosofie se z a  tvrdým y. V druháku mi fakt někdo sypal drogy do kávy. A ten strašnej obrázek lva u Tolstého(Tolstoja!).

Makes no sence at all.

Nevnímám.

Pořád se polívám.

Bojím se, strašně moc. Nemohu spát.

There is something so good, just cant function no more.

Našla jsem to na zemi. Bylo to patologický.

Bojím se, až to přijde.

I dont want you to leave.

Je to nemožný asi jako karamel bez cukru.

Pořád ještě nebylo po tisícé prvé!