Jedu do Maďarska.

Symposion o Lásce.

A hroší se vařili ve svých nádržích.

Opakování.

Je mi smutno. Fakt.

Cous cous.

A s kuskusem to přece nemůže být tak špatné.

Lidé vstupují do našeho života a pak zase odcházejí. Někteří nikdy úplně nevstoupí a jiní zase nikdy úplně nevystoupí. Always there, you're everywhere.

Time to say goodbye. Musím se rozloučit s několika pár momenty. Na jinej kontinent.
Je těžké rozloučit se s někým kdo odchází tak daleko. (ale těžší s někým, kdo nikam neodchází...a proto se asi nikdy úplně nerozloučím.) Bude mi smutno.

Pitomý kontinenty. Chci zase Pangeas. A nadsvětelně rychlý stroje. Nebo aspoň ty stroje. Není to tak velkej požadavek...není není není. Fuck it:D

Lidem zase hromadně jebe.

měli byste to vědět.

And who do you think you are..

Running 'round leaving scars
Collecting your jar of hearts
And tearing love apart
You're gonna catch a cold
From the ice inside your soul

A tak vůbec. Byla jsem 2 hodiny pryč, z toho cca hodinu venku a vyčerpalo mě to natolik, že nemůžu skoro ani sedět.

Vtíravá hustota vzduchu bez kyslíku mačká tělo jako prázdnou pet láhev.

Pomeranč v jogurtu? Možná spíš ne.

Stejně to nikdy nepochopím.

never never never never yea.

Just singing. What a glorious feeling.

Po 4 naprosto skvělých dnech jsem opět doma. Nikdo mi tu nezpívá, akorát maminka je na mě zase hrooooooooozitáááánečky milá. *smile*

napadá mě: went back home again this sucks gotta pack up and leave again. proto, že zítra zase odjíždím. ale ve čtvrtek se zase vrátím. a v pátek zase odjíždím a v sobotu se zase vrátím a v neděli je koncert. She loves you yeah yeah yeah, budeme zpivat, chachacha, jak ironické, še.

A pak bude Výlet do Maďar a pak nebude Pohoda, a taky nemám brigádu, protože je to idiot a neozval se mi, a já kašlu na ty pitomí lidi, protože sou hnusný a nemužou říct narovinu, ať se neobtěžuju. Nu což, aspoň se mohu 3 měsíce flákat, ačkoliv není za co.

Zjišťuju, že jsem zmatená jak včela v podkroví a návrat domů mě zase neuvěřitelně vytrhává ze sladkého nevědomí všeho špatnýho a ošklivýho. A teď si zase uvědomuju realitu a je to hrozně podivný a nemám meloun.

Zamilovaná do Tééééto!! písničky. A strašně si připadám jak v 50. letech v Texasu. A taky maj obě boží hlas a tak.

cause we like to do it. compleeetely. 

You don't have to worry
If you have no money
The people on the river are happy to give

Toxík.

Skoro jako keksík.

Mám rád svoje vlasy.

Včera byla předposlední hodina kytary... Bylo to smutný. Stejně se rozčiloval. Vždycky se rozčiluje.


ta knížka, Americká hvězda, není vlastně tak hrozná. Je to skoro jako o Jamesi Deanovi a Audrey Hepburn, ačkoliv jsou to úplně jiní lidé. A pak taky Karavanových čtvrti, LA, Frisko, Hollywood a tak.

vážně se mi ta verze zamlouvá.

Toxic. To mi něco připomíná... ó cha chá.

P.S. Zdálo se mi o the Kooks v Olomouci a o mimozemšťanech. Co když je Luke mimozemšťan?

Sail away

it's time to leave
Rainy days are yours to keep
Fade away, the twilight is calling my name
You will stay
I'll sail away

The dream that we lived
Was better than divine

Přece nebude pořád pršet.

Smiřuju se s tím, že odjedu. Strašně daleko a začínám se na to docela těšit. Nový začátky a tak. V Olomouci jsem stejně prokletá. Potkala jsem sice pár bílejch králíků, ale stejně vím, že musím pryč.

To co jsem měla a i to co jsem mohla mít. Díra. Ztraceno v čase a taky toužím po budce Dr.Who abych mohla odletět.

maybe-its-not-about-the-happy-ending-maybe-its-about-the-story <- click

I'm so sick of speaking words that no one understands
Is it clear enough that you can't live your whole life all alone?

You're too important for anyone
You play the role of all you long to be
But I, I know who you really are
You're the one who cries when you're alone

The cup is not half empty

as pessimists say...

Pořád prší. Můžu si jenom zpívat It cant rain all the time. Nebo vyvolávat slunce, které svítí, jenom není vidět.

Kýbl zmrzliny stále postrádám, ale mám šlehanej med, což není špatný.

Zjistila jsem, že Hledání ztraceného času mě neskutečně nebaví, protože už po pěti stránkách který popisujou asi tak 3 vteřiny času, to prostě nejde. nejde. nejde. Ani bych se nedivila, kdyby celých 7 dílů obsahovalo celkově asi hodinu času.

Strejda mi pučil nějakou podivnou knihu Americká hvězda, což je naprosto jiný kalibr, zatím bych to zařadila k těm románkům, co nejsou ty úplný rudolfovky, který jsem četla když mi bylo 11. Takový pro hodně nenáročné čtenáře, ale rozhodla jsem se, že to přečtu, než to odsoudím. Můj strejda totiž odsoudil Pottera, po shlédnutí prvního dílu v televizi, a pořád opakoval, že je to nesmysl. Taky mu bylo úplně jedno, že se mu snažím něco vysvětlit a že je idiot, ve svém egoistickém monologu ani neslyšel.

Jo, rodiný oslavy. Já se s některýma lidma prostě nemůžu bavit, protože jejich ignorantství mě rozčiluje a připadám si jako mezi naprostýma tupcema. A to jim je mezi 30-65. Ale vím, oni by mi řekli, že sem ještě mladá a nerozumím tomu.

Trápí mě, že mě lidi nechápou
A že se držejí
Svejch kolejí a kolem
Jako by nic a kolem jako by nic
Jenom prochází se

Pressure.

Souznění duší. Je to hrozně zvláštní, jak jsou rozmanité. Hrstka lidí, ke kterým mám doopravdy blízko a každý z nich je individum naprosto odlišné, že kdybych je nechala všecky spolu o samotě, možná by si ponějaké chvíli ani neměli co říct. Pravda, jsou sféry, které se kryjí, ale i tak je to hrozně kouzelné.

"Malého prince jsem nesehnal, ale mám Beránka, kterého chtěl..." a tak jsem dneska dostala Beránka od člověka, který patří k lidem, kterých si nejvíce vážím. Připadala jsem si jako malá holčička, které dal táta dárek. Dlouho jsem neviděla tolik upřímné radosti v očích.

"Namaluj mi beránka .." a tak jsem si vzpomněla, že mám i krabičku. Ještě růži a budu mít svůj reálný svět, ve kterém budu posouvat židličku, abych se mohla dívat na západ slunce. Já totiž na Malého Prince věřím, ale to už jsem možná říkala.

Moje matka označila moje oblíbené autory (Ginsberg, Kerouac, a cituji : Fulgám) jako anglické pičusy, které znám, ačkoliv jsem si dovolila neznat jméno jednoho českého malíře.... jo kdyby mě jako malou brala na výstavy, nebo o tom se mnou mluvila. Sem měla zato, že určitou část vzdělání člověk získává v nějaké té primární instituci jako rodina. Whatever! :D

Jo! Taky jsem zjistila, že rozdávání úsměvů neplatí na všecky lidi, a taky nevím, jestli to nebylo tím, že jsem v ruce měla plyšového beránka.

A taky! Nenávidím přesudky - mladí lidé = hloupí lidé. To, že si zapoměnu žákovskou, ještě neznamná, že nevím, kdo to byl Ježíš. A to, že ve stresu hraju jak Loser!, ještě neznamená, že tak hraju i ve skutečnosti. Ale pokuste se jim to vysvětlit, když jsou ve svých 40 zahořklí učitelé na ZUŠce.

And when it rains
On this side of town it touches everything
Just say it again and mean it
We don't miss a thing

You made yourself a bed
At the bottom of the blackest hole
And convinced yourself that it's not the reason
You don't see the sun anymore

And when it rains
Will you always find an escape?
Just running away
From all of the ones who love you
From everything

Take these chances to turn it around

Mizím se.

Dnes jsem snědla:

4 rohlíky
jablko
corny tyčinku
2 vajíčka natvrdo
trošičku salátu
plátek sýra
mastný kousek brambory

no.. místo kvantity se mohu utěšovat kvalitou i když v dnešní době asi ani to ne.

Nemůžu jíst. Jenom spát. To mě celkem uklidňuje.To spaní.  Myslím, že si udělám spánkovou terapii. Budu spát. Jenom spát a jíst. Protože není nic lepšího. Mám na to celé 4 měsíce. Žádné pitomé myšlenky, jen sny.

A kdybych někdy chtěla napsat knihu o svém životě, byla by to neskutečně směšná fraška s tragickým začátkem. Pro znuděné ženy dobrej příběh. Možný i obstojný film, kdyby byl dobrej režisér. Lets make fun of it, my dear.

The more time it is, the crazier I am.

Mám paprikové mýdlo. je v něm olivový olej.

Přátelé mi vždycky přivodí skvělou náladu. Skuteční i ti seriáloví.

Mám skvělý plán. Budu studovat ochranu vysokých vod, stanu se ekologem a vstoupím do greenpeace, budu velmi revoluční, budu sedět týden na stromě kůli přežití koal a pak budu v televizi a stanu se slavnou, že na psaní knih nebudu potřebovat vysokou juchu. Ne, že by na to byla potřeba, ale lidi spíš důvěřujou takovejm těm lidem s titulem. Pitomé předsudky. Idoly.

Idola lidského rodu. Bacon...Idola Barči. Na všechno se dívám svýma očima.


Nebo budu chovat včely a založím továrnu na medovníky. To je přece skvělý.

Nebo se na to vykašlu a budu jezdit stopem po Americe, což je v dnešní době pěkná pakárna, když je člověk holka se 151 cm. Ale stejně vic věřím američanům, než čechům.

Budu žít v kukuřici. A stavět si betlémy s těch suchejch listů. Asi bude v prosinci zima, tak se schovám do hnusnýho obchoďáku s cinkavýma stromečkama a všichni budou spěchat. A stejně mi bude líp.

Nebo budu hrát na zlomenou kytaru na ulici. A dostanu za to oskara. take this sinking boat and point it home.

Bude to krásný, víš. Ať už se stane cokoliv bude to krásný, protože jednou to prostě musí být krásný, protože já pořád věřím na dobrý konce, svět idejí a na Malýho prince.


Možná je to osud. Možná je to správně a možná taky ne. A to je to nejhorší, že nevíš, a proto to vzbuzuje takovou nedůvěru. Čím víc možností, tím horší to je. Žádná možnost, taky možnost.

A little love letter I carry with me

Youre a sunlight

smoke rings and cigarettes

outlines and kisses

from silvescreens.

missing.

Misery.

Chastainová nemůže bejt mrtvá. Zaječela Annie Wilkesová. Tyhle asociace mě nebaví. způsobují svíravý pocit v mém žaludku. nemůžu jíst.

Cesta domů o půl 7 ráno je facinující. Když vychází slunce. Zpívají ptáci. Když člověka vyhání z nočního klubu. A to světlo, které bije do očí. A učitelé, kteří jdou taky. Krásný ěstský byt, spoust obrazů.

Myšlenky o svobodě.

Je mi smutno.

A trolejbusy už jezdily pod pavučinou..

na křižovatku...

Dnes byl poslední oficiální den. Skříňka byla hrozně prázdná a odnesla jsem zámek. Šla jsem naposled na záchod. Tam kde jsem kdysi tak neskonale brečela. Jo ranní hádky s matkou.

Zítra bude party party hard. A pak hned druhá, takže se domů dostanu tak někdy sunday morning. 11 dostanu vysvědčení a pak se nechám unášet proudem a někdy taky ne.

Protože můj svět to je vůně žlutých slunečnic kolem cest.

Stejně podezřívám naší školu, že zneužívá cermat, na obhajobu svojí neschopnosti, čímž ani trochu nechci omlouvat cermat. Ale polovina republiky už ví výsledky slohovek a my víme akorát, že nic nevíme.

Zjišťuju, že je vlastně všechno uplně jedno a na ničem nezáleží. Když jsem četla RUR, bylo mi pak hrozně smutno. Ze světa a tak vůbec. A víc než kdy jsem si uvědomovala tuhle nicotnost existence. A pak jsem se to druhej den dočetla v existencialismu. myslím, že jsou to takový ty obecný věci, jak na ně člověk přijde sám, stejně jako o božství, energiích, prostě o tajemství. Přečetla jsem o tom pár knih a ačkoliv to každá vysvětlovala jinak, ve své podstatě mluví všichni o tom stejném. A je už jedno, jestli metoda spočívá v modlení, přání si, meditaci a nebo holotropním dýchání a přijmu z kosmu. A moje maniakální část to vždycky zabije nějakým superegistickým nesmyslem.

venku hrozně prší. myslím, že mám vlasy mokré ještě z rána. kapky je zvlnily.

chci pořádnou bouřku. abych se mohla schovat pod stůl a vlastně se nebát, a mít ten hrozně skvělej pocit bezpečí. Ale stejně si myslím, že bych se bála. Jen už ne kuli bouřce.