Věř a nenech se zmást,..

neposlouchej nedůvěru ostatních. Bojuj, nikdo jiný to za tebe neudělá.  Nevšímej si klacků pod nohama a utíkej dál. Nevzdávej se proto, že jiní, zdánlivě lepší tvého cíle dosáhli. Vzdáváním se se žádnej velkej sen neuskutečnil. Věř si...protože nikdo jinej to neudělá. Nikdy tě nikdo nepochválí. Kdo má sen, je sám. Každý je sám. Dokud se já nepřesune k ty. A to vyžaduje hodně. Někdy to umí rodičovská láska a někdy je to honba za jejich nesplněnými sny. Někdy je to láska přítele. Ale vždycky to musí být tvoje láska k tomu co je tvůj účel tady, protože na tom to stojí. Miluj to a bude to milova tebe, protože to není jako lidi. Je to důvod. Miluj svůj důvod. A miluj to co dělají ostatní a možná, možná se ti to vrátí. Ale nikdy v to nedoufej. To je realita. Svět je ego. Můžeš si říkat, že na tobě nesejde, kvůli lidem, kteří jsou důležití. Otázka je, do jaké míry si to říkají oni. Ne proto jaký jsi, ale i přesto jaký jsi. To už jsem psala. Je to umění. Vzdát kus sebe a překonat kus druhých, který pro tebe nevzdají.. To je nefér bussines. Chci být zlá.

Všechno je pak jednoduché.

Tam kde je sou mandle modré a zelené. Pokud se teda nejedná o hořkou chuť mandlí, ale i to bejvá a stejně je všecko hezký. Není umění milovat člověka jen proto jaký je, ale i přesto jaký je. Psali filosofové.

Zítra -snad- poslední zkouška, pak spousta alkoholu a pak zase zpátky. Tam kde je všechen svět daleko,
nepotřebuju nic, jenom držet ruku. Někdy se bojím a někdy ne. Přála jsem si vzlétnout a být výjimečná pro celý svět. Ale někdy je celý svět naprosto zbytečný oproti jedinému člověku, protože i člověk může znamenat svět a protože svět se zbláznil a proč by mi sakra mělo záležet na mínění lidí, který vlastně nezajímám, a který už ani neví co je dobré a co ne. To teda jako ne všichni. Ale masmédia jsou lži a opravdová pravda je někde schovaná. A já se nechci zajímat o včera ani zítra, protože to někdy tak moc bolí, a protože důležitý je teď teď teď a nic víc. Už jenom proto, že plány téměř nikdy nevychází a těšit se je zbytečný, a vždycky je lepší nechat se překvapit. A protože to co bylo se stejně nezmění. A to si zapamatuj mozku a přestaň se tím zabývat.

Whatever, co říkáte na volby? Ha-haaa. Argumenty zemanovců sou sranda.

Chci jet do Autrálie a Californie a tak. Waiting for forever. Projít v pyžamu svět. Je mi blbě. Du se učit. Potřebuju být chytrá a výjimečná. Minimálně pro sebe.

Nemůžu ven z mých pout

nemůžu dál se hnout
a nevím byl to strach
kdo po mě sáh?

Nemám ráda svoji hlavu. Zdroj veškerých problémů. Všecky zdravotní problémy, všecko, to je z mojí hlavy. Vůbec bych se nedivila, kdybych ze svých raplů dostala infarkt. Ach, jak je hlava nebezpečná věc. Už jenom pro hořčíkový kolapsy.

Na křídlech spí mý zoufalství.
Stačí chtít z rukou párů křídla mít
nebo o tom snít
Stačí chtít rukou párem křídla hrát
akorát
měj mě rád a lítej jako já
když nemůžu spát
když nemůžu spát...

god bless cookies.

Because maybe...

I don't believe that anybody feels that way I do about you now.

venku je všecko krásně bílý. Včera jsem si uvědomila, jak jsou všechny věci v životě důležitý. I ty, pro který se prolívá tolik slz. Slzy jsou usušený a zbyly jenom hezký vzpomínky. Asi je to správně. Nesnášenlivost nikam nevede. Jenom občas trvá se jí zbavit. Jsem smířená.

Where there's free alcohol?!

Zítra jsem měla zapíjet všecky zkoušky, ale zítřejší zkouška se nekoná, takže budu zapíjet jen tak život, do němoty a pak ti usnu v klíně. Mám kari polívku a růži a život je tak pěknej a zítra bude ještě hezčí, a zelenej jako dno oceánu. And I am from deep green underworld. Těším se, těším se až ráno vstanu a nebude to jako dneska ráno v pět, když to včera ještě bylo zítra ráno v pět. A pak si dám vodku na zdraví. A vzpomenu si lásko na tebe.

Jsem tak sentimentální, protože jsem spokojená a i když někdy smutná a tak. Ale chci aby každej okamžik byl hezkej a úžasnej, protože hvězdný prach, záření hvězdy a kouzlo:) A protože když si s něčím, co miluješ, svět má jiný barvy.

Mám krásnej porcelánovej hrníček se svým jménem, u kterýho bylo napsaný, že jsem harmonická a zábavná žena. Je to harmonie protikladů totiž z mánie do melancholie, jop.

And I go out on tuesday night and I come home on wednesday morning. Having fun and dancing, in the circle round.

Náprstek!

Lidský vztahy jsou polívka.

Jo. Interakce jsou jako vaření polívky. Člověk se chce druhýmu zavděčit a uvařit co nejlepší polívku. A taky má strach, že by tam mohl dát něco, co tomu druhýmu nechutná, tak tam třeba nedá hrozně moc věcí, i když by pro něj byly zdravý a dobrý. A pak je to všecko jako z té reklamy: a kde jdou knedlíčky?

Proto je tak úžasným typem vztahu přátelství. To je taková ta nejlepší polívka, hrstková, nebo jak se jí říká, jak se do ní nahází prostě všechno. každej tam přihodí, co chce, protože ví, že může. Ví, že nebude odsuzovanej, nebo posuzovanej, že přátelé se na něj usmějou a prostě co jim nechutná si vyndaj, v jiným případě člověka proplesknoua vysvětlímu, že takhle se správná polívka nedělá, že to není ten správnej recept na život. A nebo to prostě sní jen z pouhé lásky. A to je na přátelství tak úžasný. A věděl to už Aristoteles, protože přátelství je střed, je to ten nejlepší typ vztahu.

A proto si myslím, že by všechny vztahy měly vycházet z přátelství. Ať už v rodině nebo v práci, partnerský nebo školní. A teď teda myslím ty dlouhodobější a ty, u kterých je častá interakce... a u těch jiných, kdy se setkáváme s cizími a tak..tam samozřejmě úcta a respekt jsou na místě. (Ne, že by v přátelství nebyla, ale tam se filtrujou veškerý pocity a emoce, a když řekneš tomu druhýmu, že to prostě posral, tak je to kvůli jeho dobru a to se ví.)

Myslím, že je důležitý vařit ty polívky pořádně, protože potom mají zajímavý chutě, a i když někdy kousneš do pepře, můžeš vzápětí sníst hrozně dobrej kousek masa nebo něčeho exotickýho, protože je v tom koření života. Pryč se strachem, pryč s čistýma vývarama, prostě pojďme vařit (jako Doktor!). Mrsknout tam všechno a mrsknout to tam s láskou, s láskou k druhýmu, ale bez omezení dobra pro sebe. A o to jde. Není v tom nic sobeckého ani nic omezujícího. Je to čisté vědomí na úrovní Ega, žádný konflikt Id a Supeega.

Ha, jedna věc, o které si myslím, že zvládám obstojně, jsou metafory. Kundera v Nesnesitelné... napsal, že láska se může zrodit z jedné metafory, když se žena svým prvním slovem zapíše do mužovi poetické paměti. (Ale funguje to i naopak, co si budem nalhávat.) V poetické paměti je místo pro jednu, ale na koberci pro hodně. Bože, jak já tu knihu miluju. Kdybych měla někdy definovat lásku, asi je to tahle kniha. A Tracyho tygr, jenž je láska.

Hm, zajímavý, co dokáže člověk vyprodukovat místo učení. Na druhou stranu je mi tak hezky, protože vím, že vždycky je s kým vařit hrstkovou.

Pak mě ještě napadlo to o tichu, protože silence like cancer grows. Myslím (a nebo ne?), že je hrozně těžký dát něčemu význam. Slova jsou hrozně bezvýznamná, stejně jako je ticho děsivý, protože je to jako by nebylo co říct. Ale říkat slova tak, aby znamenala a doopravdy... a mlčet tak, aby to nebylo kvůli nedostatku slov... to je těžký.. A dokonce i ty nejhloupější rozhovory a věty můžou mít význam. Význam lehkosti života (jako to o zubní pastě)...a tak. Ale význam je třeba cítit, ne mluvit. Slova mohou znamenat a nemusí. Ticho může být past a nemusí.... je to tak zvláštní, všecko je tak zvláštní.

Tak. A chci aby mi přestalo bušit srdce tak, jako když utíkám, už čtvrtej den, protože mě to strašně děsí.

Hello sweetie!

Praha byla nejúžasnější. Děkuju.

I'm lost in dreams

but I'll awake and see
You lying next to me.

As easy as 1, 2, 3, 4...

tralala. Estetický sešlosti mě baví. Bude ze mě úterní alkoholik.

First born unicorn

hard core soft porn
Dream of Californication!

Hello sweetie. Mám se fajn. Už vim, kdo je River a bylo to jasny asi tak od začátku dílu. Gha! Už sem říkala, že se mám fajn? Akorát se musim učit a zas čumim do zdi. Ale když to vydržím až do úterka, uvidim zlatý prase, resp, zkoušku v indexu. A to co? To znamená freedom a
                                    peace&love&sex&drugs&rock'n'roll.

Tralala. Už na to fakt vlítnu. Ale koupila sem si silonky. A zubní pastu. A mám voličskej průkaz. Jo, mám ráda tyhle neužitečný inforamce, protože vyznačujou lehkost bytí a hloupý úsměv při cestě 17tkou. A ten ohavnej růžovej barák, brr. Asi jako auvajs Michal.

Si něžné zviera. Hm, asociace.

Seeya soon sunshine.

Make it feel good when I hurt so bad

Barely getting mad
Tell me things you never even tell your closest friends
Tell me that I'm special even when I know I'm not
(plain white t's - 1,2,3,4)

Nejde utíkat do nekonečna. Někdy je potřeba se zastavit a nadechnout se, dostat ze sebe všechny ty kyseliny mléčný a co já vím co. A pak se zase běží dál, a je to jednodušší.

Takjo. Fajn.

Co se ti zdá, že tak nádherně spíš?

Tam někde plujou koráby.

Každý den, v sobě nese věčnost. P.C., Alchymista (rozhodla jsem se sem psát citát z Proměn)

Abych zase rozpitvala svoje pocity, protože šílenci se v určitým stádiu sebeanalyzujou, mám se fajn. Jenom jsem seděla a dívala se na ty dva lidi, na lidi, kteří vytvářejí tvary tohoto světa vzdálenýho od všech paralelních světů někde daleko. A byla jsem ráda. A taky mám ty zkoušky skoro hotový, takže už je jeden šrot-týden a bude to. A pak si budem užívat a tak. A taky konečně dokoukám doktora a přečtu knihy.

You're like a Doctor and he is wonderful. Dedukce?

Jsem vyčerpaná a nevyspalá a chci kafe, jenže pak už moje srdce bude bít moc rychle, ale třeba se rozdělí na dvě a objeví se Tardis.

Jen..
když se dívám ven
a okno, které mělo smysl
ho pomalu ztrácí
a den
se stále nevytrácí
je dlouhý
až splyne s nocí
bude všecko sen.
A to kvůli cesování duše.

Sečteno, podrtženo, jdu si lehnout.

Koncetrát

Nemužu se soustředit. Nejde to. Nějaký idotský teorie o vzniku zrychlenýho času. To snad ani ne. Hlavně je fakt vtipný část o čase, když vím, že ho už moc nemám a nestíhám. Ale jestli dám tu zkoušku, tak si dám pivo-sama, protože všichni budou doma. A pak se pujdu zase učit. Ha! Kdo proboha volil Zemana, to mi hlava nebere, ale sem přesvědčená, že Karel to vyhraje. A jestli ne, tak sou lidi fakt mimo už.

Všichni jsme stvořeni k určitému záměru, který se nazývá láska. řiká dnes P.Coelho. Je to to To, proč jsme tady? Jo, chci milovat každý den, každý okamžik, každého člověka, svoji budoucnost a minulost, práci, život. Sama sebe. Nějak to nevychází. I když nápis na stěně byl Miluj a Láska, stejně mám ráda jen učitej okruh lidí, povětšinou mě masy lidí vytáčí. Sere mě každej den promrhanej učením a všema těma divnejma náladama. Minulost mě přivádí k šílenství a bojím se toho co bude. A nedůvěra v sebe a svoje schopnosti. Jak někomu, kdo nemá rád lidi, může tolik záležet na jejich uznání? Doma mě nikdy nikdo nechválil. Obvzlášť ne ve věcech, na kterých mi záleželo, ale nejspíš ani na těch, na kterých mi nezáleželo. všechno špatně. Vždycky. Když jsem psala básničky, když jsem zpívala, když jsem... Stejně tě nikdo číst nebude, poslouhcat nebude. Buď rači doktor nebo právník... Dělej si co chceš, mě je to jedno...a tak. Kevine, jsi horší než zimnice. Francouzi o vás říkají..nešikové. Věřím lidem, ale nevěřím sobě. Svému good enough. Vhodnosti, kompatibilnosti.

Neumím si sbalit kufřík, ok. Neumím upíst kuře. Možná sem příšernej psáč a hrozná zpěvačka, a možná nikdy nebudu nikým než jednou z davu. V čase, kterej je sociální kontrolor.

Ale jsem princezna. V říši divů. Chci tam zůstat, kde jsou barvy a jenom si tak lítat. Už nikdy žádný slzy ani myšlenky. Prostě jenom krásnej a harmonickej svět, někde daleko. Byla bych tam doma. Chci domů.

My soul cries for deliverance.

Nic neumim. Nic nevim. Můj mozek umřel. Moje vůle taky. Chci jenom sedět a nemyslet. Prosím. Nemůžu.

Mám na to ještě dva dny, ale stejně si myslím, že se naučím uplny hovno, protože myšlenky lítají někde naprosto jinde, v jiným čase a prostoru, protože tenhle čas a prostor je mnohem komplikovanější, než časová linka Doktora a kouzální nexusy, protože vždycky je něco zašmodrchanýho a vůbec.

Chci se opít a neměla bych, protože geny a protože bych pak měla melancholii. I když jsem si naordinovala maniakálnost. Ten blbej zápočet furt není zapsanej, a jestli ho nedostanu, tak se zblázním.

Come to bed, don't make me sleep alone
Couldn't hide the emptiness, you let it show
Never wanted it to be so cold
Just didn't drink enough to say you love me

I can't hold on to me
Wonder what's wrong with me?

Pouštím si dekadentní písničky, juch. Protože moje sněhová královna patří ke mě. A není kam utéct.

Miluju hlas Amy Lee. Došlo mlíko a není co jíst. nějak jsem na to nepomyslela. Venku je zima. 


Kdo se ptá, moc se dozví..a kdo se neptá neví naprosto nic. Někdy je lepší nevědět. 

Svět je nereálnej.

Lidi sou neustále plní očekávání. Ať už pozitivních nebo negativních, vybájený příběhy o tom, co by se mohlo stát, pak se to nestane a oni sou zklamaný. Nebo vybájený představy o tom, co se děje, podtext, a jsou z toho zklamaný. A tak neustále obelháváme sami sebe, protože něco chceme nebo se něčeho bojíme. Důležitý je nemít vize a třeba vás to pak mile překvapí. Důležitý je nebát se a nevyvolávat v sobě zbytečnou paniku. Chtěla bych to umět.

Svět je paradox.

A aporie. Konflikt. Protiklady. Protiklady se nejvíc přitahujou v paradoxech. Možná. Ale zároveň harmonie protikladů. Whatever.

And all I can taste is this moment
And I don't want the world to see me
Cause I don't think that thay understand
when everythins's made to be broken
I just what you to know who I am
And you can't fight the tears taht ain't coming
everything feels like the movies
you bleed just to know you're alive
*instrumental break*

Goo goo dolls - iris.

chci si hrát. a jít do stanu na pexeso a piškotek.

Hoobastank - The reason ♪♫

But i continue learning.
I never meant to say those things to you.
change who i used to be.
Something I must live with everyday

And all then pain I put you through
I wish that I could take it all away
and be the one who catches all your tears

tralala. I'm not a perfect person. Ach jaký to patos. Je všude. Požírá nás. Trhá nás na kusy.

Eeeeeeeeeeeeeee. Dneska mám minimozek. Teda myslím tím dneska, včera, zítra. Felixi.

Páření je od slova pára.

.

Jestliže je mánie napětí svalových tkání a melancholie uvolněnost, nerezonance se světem, tak proto sou lidi za střízliva nasraní a po akoholu, kterej uvolňuje svaly je smutnej. (extrémní případy agrese se nepočítaj.)

Nesnesitelná lehkost bytí.

Připadám si tak šílená, a je to kvůli té pasáži o melancholii. V 19. století ještě zavírali blázny do kobek a vybírali peníze za to, že se na ně lidi chodili dívat. Jsem fakt ráda, že žiju v tomhle století, protože se trochu bojím, že by se na mě chodili dívat. A to jenom kvůli melancholii a občasnýmu vzteku.

Hezká muzika. Káva. Můj svět a vůně žlutých slunečnic kolem cest. Sny a adorace. Protože až se jednou naše sny stanou skutečností, oblečem si starý džíny a půjdem do města. Tehdy mi přišlo, že to má smysl. Protože na ničem nezáleží tolik, jako na starých džínách, zaprášené cestě a existenci. Nic než existenci.

Wanting to live and laugh all the time
Sitting alone with you tea and your crime

come along fool...

Bojovník však ví, že intuice je Božským písmem, a dál naslouchá a hovoří s hvězdami. (P.Coelho, citát na tento týden z diáře)

Zase jsem po sobě četla starý články. Konec května a maturita, červen a konec naděje na tabákový oči. Já mám asi vážně problém. Jestli tenhle blog objeví nějakej psychiatr, tak fakt nevím co se stane :D

Melancholie lásky.

Závisí na dědíčných sklonech a na tom, jak člověk podléhá smutku. Nenaplněné představy fantasie, se promění do úzkostných stavů.

Vodkaaaaa.

Už chápu. Jako tenkrát na první Vánoce. Schovat se před světem. I před náma.

Vladimír Franz říkal, že správný otec má dovést své dítě k brance, aby pak pak mohlo samo do světa. Tak jsme se vykutálela ven, jsem ve světě s renesančním smutkem a žádný rady co s tim.

Cítím právo v tajných volbách utajit tajnou volbu až do konce. Uf, tolik tajností najednou, pani. Potenciálních prezidentů session online. Karel je fakt dobrej. A lidi sou tupí, protože se ho furt ptaj na nějaký jména, který stejně neřekne.

Je mi divně a chce se mi spát. Boli mě v krčku a nemám vodku. A nemůžu přestat jíst. A strašně mě sere Zemanův tón aka vy všichni ste kreténi, ále já vám to tady pomalu vysvětlím, i když nepředpokládám, že to pochopíte.. A taky mě serou lidi, co říkají, že Karel nemůže bejt prezident, protože neumí pořádně česky nebo špatně vyslovuje. To je taková hovadina. Sem myslela, že jde primárně o myšlenku, ne o způsob, moreover, srozumitelně sdělit ji dokáže tak co. A nepoužívá žádný debilní sofizmata ani manipaluce s lidma. A ještě ho obviňujou, že tady nebyl za komunismu. To je teda fakt hrozný! Nenechat se tady tyranizovat. Taky bych odešla, s Milanem, Škvoreckým a všema.

Bože. Zlatí epikurejci s názorem, žij skrytě. Lidi sou fakt mimo.

Old dirt road

knee deep snow.

Taky dneska Lenku. Už asi rok. Od té doby, co je v nějaké reklamě, ji zase žerou uplně všichni, ta Lenka je dobrá, vědělas to? Né, akorát jste na mě čuměli jak na blázna, když jsem vám pouštěla klip, asi taky kdysi.

I've been living with a shadow over head
I've been sleeping with a cloud above my bed
I've been lonely for so long
Trapped in the past
I just can't seem to move on

I've been hiding all my hopes and dreams away
Just in case I ever need them again someday
I've been setting aside time
To clear a little space in the corners of my mind

Ranní pathos. Motá se mi hlava. A měla bych se učit. A nemyslet. Na nic. Vůbec. Dát si kokain a jet jako veverka pořád bez zastavení.

Hold me closer
Never let me go out
Two is the one

A byla básnička. Do prázdna, tak jí napíšu sem.

Ospalé něžnosti (Blues v modré a bílé)

Neony

zvoní klekání

v tvých očích vycházejí

hvězdy a květiny

padají na zem

mezi stíny

na břeh jezera kde roste rákosí a kmín

kde dřevaři po skončení práce pijí

kořalku z jeřabin

A mně se chce tak spát

Spát

ve stínu tvých vlasů

Spát na nic nemyslet

při zvuku tvého hlasu se probouzet

jak kuchař

v pohádkách kde spí se stovky let

a znovu usínat

s hrstí tvých vlasů na čele

a trochu žárlit

na slunce

které ti po těle kreslí

malé nepochopitelné obrázky

Je konec léta

Všechny hezký věci visí ve vzduchu, jako letící šíp, který neletí, paradoxy. Včera poslouchalo hodně lidí. To jak jsme pouštěli písničky a četli básničky a tak. Bylo to hezký. Ona je na mě teď naštvaná, že sem to řekla i jemu, protože ho má ráda. A protože on je bláznivej. Nemůžeš mít přece rád někoho, kdo tě ignoruje a kdo je tak moc daleko. Nemůžeš, nemůžeš... A nebo taky ne.

Sing me a sad song
and make me feel better
sing me a happy song
and make me start to cry.

Chci si povídat, sdílet. Projít se, jen tak žít. Expelliarmus! To je odzbrojovací kouzlo, totiž. I can't shoot them anymore.

Manifest hezký lidi.

Včera jsem nevyčerpala svůj manifest krásnejch věcí, ovšem manifest hezký lidi, sázení květin a sraní před budovy aka Rudiš. Mladická revolta proti společnosti.

V knihovně jsem si pučila pop-art a surrealismus, ale přečtu je až po PP, A a MpN. A budu moc číst až udělám ty pitomé zkoušky. V každé volné chvíli (čti: volno od školy a když se nebudu dívat na doktora.) Ale teď si jednoho dám k obědu. čínský polívky rulezz.

6.serie, juchu, na to, že první serii jsem sledovala tak 3 měsíce, jsem tedka rychlá..ale zase 2 a 3 sem měla tak dycky za tyden.

Whatever.

Sovička.

Mám ráda sovy. A žáby padající z nebe. Mám ráda slony, lední medvědy, dinosaury a draky. Mám ráda jeleny a srnečky. Lvi a tygry, hlavně toho Tracyho. Mám ráda berušky a motýli, hlavně ty modrý z filmů o lásce. Mám ráda velryby (hlavně tu vesmírnou), mořský koníky, mořské želvy, barevný rybičky v moři, medúzy a racky. Ještěrky, hlavně ty co se u nás vyhřívají na sluníčku a jsou tak nádherný a barevný, pandy a Pondy, lamičky, zebry, žirafy a plameňáky. Mám ráda černý kočky přes cetu, velký psi a Karenina. Malý žlutý kanárky, neonky a ty malý černý rybičky. Mám ráda žížalky v zemi, pářící se hromady ploštic na jaře když všechno kvete a svět vypadá tak čistě i když po silnicích teče sníh a bláto. Mám ráda jednorožce, testrály, fénixe, velký orly, víly a lesní skřítky. Protože existujou. Mám ráda všechny co jsou v nebi, protože mě hlídají. Mám ráda anděly a energetický proudy. Mám ráda řeku a lesní jahody, borůvky, brusinky a růže. Mám ráda svůj život s růžema.

Mám ráda vůni knih a dřeva, marmelády a posekané trávy. Mám ráda stát bosýma nohama na zemi a hrabat se rukama v hlíně. Mám ráda cítit déšť s vločky ve vlasech. Mám ráda slunce v duši a na tváři. Mám ráda svoje veselý dny i svoje smutný dny. Mám ráda muziku a mám ji ráda veselou i smutnou a mám ráda Thoma Yorka. Mám ráda pianisty, houslisty, kytaristy a zhrzený umělce. Mám ráda malíře a spisovatele, a mám ráda svoji představu o Ivanu Klímovi, jak u mě doma píše na psacím stroji. Mám ráda hvězdy a měsíc v noci na obloze, ležet v trávě s dívat se na mraky, mám ráda oheň v Zubří a to jak se lyne záře. Mám ráda černej čaj a bílej čaj a zelenej čaj a kávu. Mám ráda vůni, která se v obchodech line ze stroje na mletí kávových zrn. Mám ráda slunečnice, kopretiny a nejraději mám natrhat si květiny u nás za domem na poli. Mám ráda Řiši snů od Remarqua a to jak tam měli každej den květiny, jak ona hrála na klavír nebo na housle a měla dlouhé vlasy a to jak on se k ní vrátil i přes tu herečku. Mám ráda Tomáše a Terezu z Nesnesitelné lehokosti bytí a mám ráda všechny ty nádherný slova, který tam jsou a myšlenky a opravdovost, která vychází z autora, stejně jako ve všech knihách a taky v Žertu. Mám ráda stát úplně rovně a dívat se před sebe. Mám ráda podzim a jeho listí a ty barvy světa a to že je všechno tak hořkosladký jako Matoni negroni a tu mám taky ráda. Mám ráda Krnovskou Kofolu a někdy i Colu a hlavně ty starý cocacolový plakáty. Mám ráda gramofon a desky a starou Prahu, lennonovu zeď, gotický chrámy a krásný obrazy. Mám ráda Baroko a barokní akty, ale jenom hezký. Mám ráda barokní tvary a ty úžasný ženy, který byly milovány kvůli svojí Kretschmerovské povaze. Mám ráda starý fotky a vzpomínky na dětsví. Mám ráda Malýho prince, ne kvůli pubertálnímu pathosu, ale vzpomínkám z dětsví, protože už tehdy to nebyla pohádka o Beránkovi, ale filosofie mého mládí. Mám ráda vzpomínku na čtení úryvku Racka v čítance asi v 7. třídě, kdy všichni znuděně zívali a já byla fascinována. Mám ráda svoji citlivost. Mám ráda svoji občasnou apatii a ignoraci. Mám ráda svoje palce u nohou a svoji naprostou nesymetrii.

Mám ráda svoje každodenní dětský snění ještě před spánkem, svoje vizualizace přání a tužeb, svoje příběhy o lásce a princeznách. Mám ráda svoji výšku a velikost nohy. Mám ráda sny, adorace a vize, mám ráda svojí vidinu budoucnosti. Mám ráda poezii i prózu, mám ráda realismus, romantismus, fantasy, avantgardu, poetismus, horor, modernu, válečnou, meziválečnou... mám ráda dojemný příběhy a surovost. Mám ráda smutný i veselý věci, i ty co tě naštvou a ty co nad nima přemýšlíš celý den. Mám ráda povídku, novelu, román, ale asi ne epopej. Mám ráda smysl a nesmysl a hledání smyslu v nesmyslu. Mám ráda, že když každej nadával na Apollinaira, já byla paralyzována. Mám ráda Allena Ginsberga a Beat generation. Mám ráda plakat nad dobou, ve který žiju. Mám ráda sny o jiných dobách. Mám ráda Karla Čapka. Mám ráda 50 léta v Californii, snění o ní a stopování z Východu na západ. Mám ráda beatnický manifesty a Hrochy v nádržích.

Mám ráda Dalíovský nápady, přehánění, slony a lásku ke Gale. Mám ráda Lennona a lásku k Yoko. Mám ráda Allena a lásku k Nealovi. Mám ráda filmy a Toma Hankse, Hugha Laurieho, Tennata, Smithe, Ecclestona a Rose. Mám ráda modrý policejní budky, Harryho, Hobití noru, protože to není žádná špinavá díra v zemi. Mám ráda Helenu C., Almodóvara, Woodyho Allena a sarkasmus. Mám ráda Williama Saroyana, chození po ulících bez domova, starý džíny a kýčovitý výlohy, který nikdy nebudou součástí života. mám ráda zmrzlinu, jojo, švihadlo a bublifuk. A kokino.

Mám ráda pohádky na dobrou noc a když mi někdo čte, nebo pohádky na kazetách. Mám ráda tanec. Mám ráda divadlo, scénu, oponu a svoji vdovu. Mám ráda přátelství a lásku, čistý ponožky a nudličkovou polívku. Bramborovou kaši, lízátko, mačkací mlíko a starý Zenity.

Mám ráda spánek a rozvalování na posteli, ale i sdílení peřiny. Mám ráda sdílení, hlavně okamžiků, západů a východů slunce, smíchu a pláče, radosti a bolesti. Mám ráda sdílení mlčení, který znamená všecko. Mám ráda chaos na stole a kousky tabáku, kterej není z mojí cigarety na rtech. Mám ráda přemýšlení o věcech, který mám ráda a mám ráda hřejivej pocit, kterej vychází z tý ohromný lásky ke krásnu, protože je to možná i estetický a kouzelný, jako babiččin hrb. Mám ráda opíjet se vínem, a vzpomínky na dva, kteří toho vypili tak příliš, mám ráda svoji představu jak mě drží za ruku. Mám ráda svoje předtraumatický vzpomínky, chuť masa do polívky, žebřík, klapání podpatků, Madlenku, svůj pokébal a babičku. Mám ráda svoje sestřenice, jejich empatii. Mám ráda džus a skleničky co mají hrdlo obalený cukrem. Mám ráda dětský šáňo, tamtu knížku o Růžence a vzpomínky na Lucku. Mám ráda řeku, kamínky, jezero a lodičky, pádlování a les, ležet ve spacáku a dívat se do korun, až se z toho klidu chce brečet. Mám ráda ešus a jít na dvoudeňák s krosnou do kopců. Mám ráda slaňovat skalku. Mám  ráda pana Prasáka, sbírání borůvek, spaní ve stanu a velký moknutí, sprchy v lese, kadibudky, gumáky a pláštěnku. Pastelku, táborák, krokodýla a všechny ty nezapomenutelný prázdniny na místě, který bylo vždycky domovem.


Mám ráda Tofínka, stánek a mám ráda všechny ty lidi co mám ráda, Brno, Olomouc, Divadlo Petra Bezruče, Husu na provázku, Divadlo na cucky a Divadlo Hudby, bruslení, jízdu na kole, válení sudů a softball. Aerobic a potit se a mít dobrej pocit, líbat se, sáňkovat, tančit a sklákat v pytli. Mám ráda Sherlocka a záhady, svýho psa jak běhá poli a je šťastnej jenom ze svobody a z toho, že je taky se mnou. Mám ráda Sluníčko od Priessnitz, zvrhlý komixy a zpívání ptáků. Mám ráda emoce, smutek, melancholii a šílenství.

Mám ráda to, že mi nikdy nedojdou věci, který mám ráda někdy budu pokračovat. Mám tě ráda.. a svůj pitomej úsměv na tváři.

Cherry pie.

Hysterie přešla v apatii a pak bylo fajn. Klid, apathia, lhostejnost, eudaimonia, blaženost. Akorát ta ctnost mi pořád uniká asi. Areté. A hlavně jsem to napsala s vílama a možná, že až se to stane potřetí tak mi dojde smysl toho všeho.

Jdu se učit.(need to know, don't you?)

Sun is shining

sky is blue
here comes the sun
tudududu..

i když prší. Lidi mají deštníky a ty je nemůžeš pochopit. Komodači.

?

Co-se-děje?

Nikdy to nikdo nemuže pochopit. Strach.

Paranoid peanut. paranoid android. Thom York to chápe. Zima. Proč.

Mobile.

Where is home?

jsem někde jako doma, daleko od domu kde mám všechny věci v krabici. Můj domov je v krabici a v cestovní tašce, tam kde je zrovna hezky, tam vyndám věci a je to doma.

Momentálně je doma tady, na koleji, kde slunce v kuchyni propaluje zorničky a kde potkáš jenom příjemný lidi. Zase ty známý tváře, který se usmívají a všecko vypadá tak jednoduše.

Zjišťuju, že moje dezolátní stavy přicházejí hlavně na tom místě, který by mělo bejt nazvaný "doma", bože ten dům vyvolává tak příšernej pocit osamělosti. Asi kvůli těm vánocům v prváku, těm 4 letem na gymplu, těm nenaplněným snům a tím, že mi tam pořád někdo říká, jak neschopná jsem. A protože povodně. A vůbec Olomouc je tak úžasná krásná a depresivní. Možná je to kvuli pocitům, ve kterých sem byla narozená, kvůli emocím těch dvou důležitých lidí. A teď je tím prosáklé celé being there, proto moje dětství a Prostějov byly naprostým útěkem do divočiny, běháním po kopcích a za školou, před školou, za nádrem a všude. Ale nepouštěli jsme draky, to mě fakt mrzí, já chci draky a ne ty jako minule, protože z toho pak stejně bylo smutno na poště.

A teď tu svítí slunce a není přetopeno, na chodbě smrdí fretka, ale co chceš, že. A zítra přijede B., takže pohoda. A taky potřebuju otvírám na konzervy, protože kuli jednomu pitomýmu kondenzovanýmu mliku až dolů a zase nahoru, to je pěknej vopruz, kámové.

Podívejte se na video kde psi obědvají, dejte si vodkový medvídky, nepijde devět loků jacka danielse zapíjeje to vínem, předtím myslivca - rychlá smrt.

Overload. Už sem psala to s tím unicornem? porno v californii. ahoj.

2013

Mimochodem, krásný Nový rok všem, co mají stále síly to tady číst. Dnešní statistika je 34, ale stejně si myslím, že to je nějaká chyba na blogspotu.

2013 je po divný číslo a 13. mi bude 20, takže taky dobrý. A fakt se na tenhle rok těším a nebude to žádná depka, která vychází zevnitř, protože proto:)

P.S. taky u učení děláte všecko jiný, než že se učíte? I guess yes. Buďmě všichni moc estetický. Vyzujme si boty a žijme...prostě kvůli dnešku a okamžiku. Miluju okamžiky.

nemám ráda STB a být bez tebe

čokovoko. Musím se učit... fakt musím. nedělám nic a to je fakt nejhorší, protože prostě jestli tu školu neudělám, tak mě matka zabije a budu muset pracovat v oknu, když prší tak moknu. a to teda jako né.

Bylo to ale hezké volno, a dívám se kolem na to podivné vzduchoprázdno. Zítra sbalim krámy a jde se dál. I'm mobile everywhere I go.

Ale zase jedu za sluncem, takže paráda. A jestli uděláme prvák, pojedem na návštěvu do Adolfovic. Teda doufám. A taky chci na hrozně moc míst a stopem prej ne, a co třeba na oslíkovi nebo na fénixovi.

Těším se na pozítří a na to až bude za tři týdny a já budu buď v klidu nebo v prdeli, ještě tak uplně nevím. A ještě mi nepřišlo to sherlockový triko, takže depka. :D

Takjo, vysypala sem si dušičku, není mi líp, ale nejsem nespokojená, protože proto a stejně je to pěkný, i když mám v žaludku nervozitu, protože zkouškový období, znáš to, taky trochu paryby a princezna Fataghiro je božská pohádka, musíme se na ni podívat, protože někdy sledování filmu = sledování filmu, a jít na jedno taky nemusí být lež.

Viděla sem 90% lidí, který mám nejradši na světě, so I'm happy a i když se mi zase bude stýskat jako prase, protože tady v tom pekle to byly moje svíčky, který nezhasnou, ale tam je slunce, protože Breakaway into the sun. Takže mi bude smutno, ale zároveň je tam něco tak zářivýho, že budu zase spokojená a jako kotě, protože koťata bývaj spokojený, když je zrovna nikdo nedává do trouby.

Fakt se du učit. A dám si na to bílej jogurt jakože Amen. Jednou budu rock star a nebudu mít pět aut, protože je to zbytečný. A protože nejdůležitější je láska, klišé a patosy a stejně je to harmonie a vesmírná pravda, řekne ti to platon, protože Symposion, protože :

Lidé byli hermafroditi, než je Bůh rozdělil na dva a ty dvě půlky teď chodí po světě a hledají část sebe, kterou ztratili. Miluju Kunderu a to jak všechno ví, dokáže říct a vůbec, Nesnesitelná lehkost bytí a ležení vedle sebe, protože poetická paměť a žádnej koberec!