I used to live alone before I knew you.

Prázdnej byt je jako past. Okay, nemám byt jenom malej kolejní pokoj...a stejně je mi smutno, když jsem tu sama. Za 4 roky na gymplu jsem si na samotu docela zvykla. Ale odvyká se tak rychle. A nejhorší to je jak jsou zkoušky. A konec plata. Chtěla bych si pustit film, nebo si číst... čeká mě tatíček Masaryk...a mnohá spousta dalších věcí. Dva týdny, ani ne. Dvě zkoušky. Blázním, zblázním - se. Chci už volno. Chci sekat trávník. Chci bejt zase chvíli doma s pocitem, že je vše v pořádku. Že nemám zkoušky, ani životní, ani školní. Že jsme ty a já.

You make it easy
it's easy as 1, 2, 3, 4...

Měla bych se hrozně učit. Jenže....:)

Ty a jediné ty chvíle.

Pche, škola, ošklivá. Svět, pršení. Proč? nebaví mě to. Je toho tolik a nic nedává smysl. Jedině ty ho dáváš. Všechny chvíle, slova a doteky. Jo, někdy bych chtěla být sama pro sebe, jenže to nejde a nikdy nepůjde, protože jsem spoutaná minulostí a vším. Jediné, co mě nejvíc těší je ležet vedle, procházet se, jíst zmrzlinu na bruslích a dostat pusu pod stromem. To bylo moc hezký. Až bude po tom všem studijním peklu, bude to ještě hezčí a všecko bude fajn. Mám na stole tu krabičku a zbytek bonbonku. Všechno tady. Všechno všude. Jsi ty.