čtvrtek 24. října 2013

I don't like morning people...or mornings...or people.

Možná bych měla přerušit všechny interakce s lidma, zavřít se někam do komory a ... a ... tak! A proto budeme s pár lidma pořádat hudební festival. To znamená spoustu interakcí, spoustu lidí a žádný rána.

Těším se, bojím se. A škola mě prudí 24 hodin denně. Pořád něco.

Štvou mě lidi, kteří mi vysvětlujou naprosto jasný a zjevný věci, jako by to bylo něco objevnýho. Štvou mě lidi, co si myslí, že jsou smart & cool, ale vlastně sou jenom otravní a nepříjemní na ostatní. Ale tihle všichni by řekli, že krava sem já, takže to tak nejspíš bude a jdu do komory. Jo, sem nepříjemná a všechno mě štve. Můj životní optimismus z dětsví je pryč a jsem zapšklá. Nevím, jestli mi ho sebraly výchovné prostředky učit se budeš, nebo všichni ti lidi z gymplu, nebo ta věčná samota. Asi neumím být šťastná. Už ne. ALe když mi bylo 7, skoro každej den byl ten nejlepší v mým životě. Pamatuju si to. Stačilo jen pár přátel a prolízačky. A co je tu teď? Estetika, akademická půda a opilí lidi na koleji. To mi to totiž všechno kazí. To, že jsi tu ty. A ty děláš chyby a já dělám chyby a dělám jich spoustu. Prudí mě škola, moje chyby a pak se nediv, že mě vyprudí, když ti posté opakuju, abys něco nedělal..nebo udělal. Ignorace toho co stále říkám, ignorace našeho života. Ignorace mě.

Jsem unavená. A ošklivá.

1 komentář:

  1. Taky mi chybí můj optimismus z dětství. I když jsem si doma, ve škole, celkově s vrstevníkama zažívála neskutečné peklo, byla jsem optimistka jako prase : DD Ale sama jsem taky hodně brečela... Teď už nějak neumím ani jedno. Ani se smát, ani plakat. Asi se tomu říká tím sprostým slovem - dospělost. Ale já se to stále snažím potlačit a říkám si, že přece jenom zas to sluníčko Andrejka zase jednou vyleze z pod mraků, tak tomu taky věř ; ))

    OdpovědětVymazat