Celej můj život je totálně naruby. Celý tři roky, jako bych vzala a vyhodila oknem ven. Nejen estetiku, ale spolu s ní všechno, co definovalo můj nástup na výšku. Co definovalo mě.
Věci okolo, tak důvěrně známé jsou najednou cizí, ale stejně k nim mám vazbu. Jako k postavám z Přátel. Už jen pár dní a z toho všeho nezbude nic. Je to tak strašně divný, že to nedokážu pochopit. A přesto vím, že to tak nejspíš mělo být.
A ačkoliv jsem to byla já, kdo řekl konec, stop všemu, nedokážu se srovnat s pocitem, že se nic nezměnilo. Je stále stejnej, ten kým byl. Byla to přetvářka? Nebo lež? Všechno čím byl pro mě je pryč. Jako by umřela osoba tak strašně blízká a zbyla jen kostra dávné minulosti. A mně je z toho tak smutno. Protože tři roky života už něco znamenají a jistý vazby nezmizí. Stejně jako vzpomínky na něco, co nejspíš nikdy neexistovalo.
don't want to look at your face,
'cause it's making me sick.
Žádné komentáře:
Okomentovat