Sovička.

Mám ráda sovy. A žáby padající z nebe. Mám ráda slony, lední medvědy, dinosaury a draky. Mám ráda jeleny a srnečky. Lvi a tygry, hlavně toho Tracyho. Mám ráda berušky a motýli, hlavně ty modrý z filmů o lásce. Mám ráda velryby (hlavně tu vesmírnou), mořský koníky, mořské želvy, barevný rybičky v moři, medúzy a racky. Ještěrky, hlavně ty co se u nás vyhřívají na sluníčku a jsou tak nádherný a barevný, pandy a Pondy, lamičky, zebry, žirafy a plameňáky. Mám ráda černý kočky přes cetu, velký psi a Karenina. Malý žlutý kanárky, neonky a ty malý černý rybičky. Mám ráda žížalky v zemi, pářící se hromady ploštic na jaře když všechno kvete a svět vypadá tak čistě i když po silnicích teče sníh a bláto. Mám ráda jednorožce, testrály, fénixe, velký orly, víly a lesní skřítky. Protože existujou. Mám ráda všechny co jsou v nebi, protože mě hlídají. Mám ráda anděly a energetický proudy. Mám ráda řeku a lesní jahody, borůvky, brusinky a růže. Mám ráda svůj život s růžema.

Mám ráda vůni knih a dřeva, marmelády a posekané trávy. Mám ráda stát bosýma nohama na zemi a hrabat se rukama v hlíně. Mám ráda cítit déšť s vločky ve vlasech. Mám ráda slunce v duši a na tváři. Mám ráda svoje veselý dny i svoje smutný dny. Mám ráda muziku a mám ji ráda veselou i smutnou a mám ráda Thoma Yorka. Mám ráda pianisty, houslisty, kytaristy a zhrzený umělce. Mám ráda malíře a spisovatele, a mám ráda svoji představu o Ivanu Klímovi, jak u mě doma píše na psacím stroji. Mám ráda hvězdy a měsíc v noci na obloze, ležet v trávě s dívat se na mraky, mám ráda oheň v Zubří a to jak se lyne záře. Mám ráda černej čaj a bílej čaj a zelenej čaj a kávu. Mám ráda vůni, která se v obchodech line ze stroje na mletí kávových zrn. Mám ráda slunečnice, kopretiny a nejraději mám natrhat si květiny u nás za domem na poli. Mám ráda Řiši snů od Remarqua a to jak tam měli každej den květiny, jak ona hrála na klavír nebo na housle a měla dlouhé vlasy a to jak on se k ní vrátil i přes tu herečku. Mám ráda Tomáše a Terezu z Nesnesitelné lehokosti bytí a mám ráda všechny ty nádherný slova, který tam jsou a myšlenky a opravdovost, která vychází z autora, stejně jako ve všech knihách a taky v Žertu. Mám ráda stát úplně rovně a dívat se před sebe. Mám ráda podzim a jeho listí a ty barvy světa a to že je všechno tak hořkosladký jako Matoni negroni a tu mám taky ráda. Mám ráda Krnovskou Kofolu a někdy i Colu a hlavně ty starý cocacolový plakáty. Mám ráda gramofon a desky a starou Prahu, lennonovu zeď, gotický chrámy a krásný obrazy. Mám ráda Baroko a barokní akty, ale jenom hezký. Mám ráda barokní tvary a ty úžasný ženy, který byly milovány kvůli svojí Kretschmerovské povaze. Mám ráda starý fotky a vzpomínky na dětsví. Mám ráda Malýho prince, ne kvůli pubertálnímu pathosu, ale vzpomínkám z dětsví, protože už tehdy to nebyla pohádka o Beránkovi, ale filosofie mého mládí. Mám ráda vzpomínku na čtení úryvku Racka v čítance asi v 7. třídě, kdy všichni znuděně zívali a já byla fascinována. Mám ráda svoji citlivost. Mám ráda svoji občasnou apatii a ignoraci. Mám ráda svoje palce u nohou a svoji naprostou nesymetrii.

Mám ráda svoje každodenní dětský snění ještě před spánkem, svoje vizualizace přání a tužeb, svoje příběhy o lásce a princeznách. Mám ráda svoji výšku a velikost nohy. Mám ráda sny, adorace a vize, mám ráda svojí vidinu budoucnosti. Mám ráda poezii i prózu, mám ráda realismus, romantismus, fantasy, avantgardu, poetismus, horor, modernu, válečnou, meziválečnou... mám ráda dojemný příběhy a surovost. Mám ráda smutný i veselý věci, i ty co tě naštvou a ty co nad nima přemýšlíš celý den. Mám ráda povídku, novelu, román, ale asi ne epopej. Mám ráda smysl a nesmysl a hledání smyslu v nesmyslu. Mám ráda, že když každej nadával na Apollinaira, já byla paralyzována. Mám ráda Allena Ginsberga a Beat generation. Mám ráda plakat nad dobou, ve který žiju. Mám ráda sny o jiných dobách. Mám ráda Karla Čapka. Mám ráda 50 léta v Californii, snění o ní a stopování z Východu na západ. Mám ráda beatnický manifesty a Hrochy v nádržích.

Mám ráda Dalíovský nápady, přehánění, slony a lásku ke Gale. Mám ráda Lennona a lásku k Yoko. Mám ráda Allena a lásku k Nealovi. Mám ráda filmy a Toma Hankse, Hugha Laurieho, Tennata, Smithe, Ecclestona a Rose. Mám ráda modrý policejní budky, Harryho, Hobití noru, protože to není žádná špinavá díra v zemi. Mám ráda Helenu C., Almodóvara, Woodyho Allena a sarkasmus. Mám ráda Williama Saroyana, chození po ulících bez domova, starý džíny a kýčovitý výlohy, který nikdy nebudou součástí života. mám ráda zmrzlinu, jojo, švihadlo a bublifuk. A kokino.

Mám ráda pohádky na dobrou noc a když mi někdo čte, nebo pohádky na kazetách. Mám ráda tanec. Mám ráda divadlo, scénu, oponu a svoji vdovu. Mám ráda přátelství a lásku, čistý ponožky a nudličkovou polívku. Bramborovou kaši, lízátko, mačkací mlíko a starý Zenity.

Mám ráda spánek a rozvalování na posteli, ale i sdílení peřiny. Mám ráda sdílení, hlavně okamžiků, západů a východů slunce, smíchu a pláče, radosti a bolesti. Mám ráda sdílení mlčení, který znamená všecko. Mám ráda chaos na stole a kousky tabáku, kterej není z mojí cigarety na rtech. Mám ráda přemýšlení o věcech, který mám ráda a mám ráda hřejivej pocit, kterej vychází z tý ohromný lásky ke krásnu, protože je to možná i estetický a kouzelný, jako babiččin hrb. Mám ráda opíjet se vínem, a vzpomínky na dva, kteří toho vypili tak příliš, mám ráda svoji představu jak mě drží za ruku. Mám ráda svoje předtraumatický vzpomínky, chuť masa do polívky, žebřík, klapání podpatků, Madlenku, svůj pokébal a babičku. Mám ráda svoje sestřenice, jejich empatii. Mám ráda džus a skleničky co mají hrdlo obalený cukrem. Mám ráda dětský šáňo, tamtu knížku o Růžence a vzpomínky na Lucku. Mám ráda řeku, kamínky, jezero a lodičky, pádlování a les, ležet ve spacáku a dívat se do korun, až se z toho klidu chce brečet. Mám ráda ešus a jít na dvoudeňák s krosnou do kopců. Mám ráda slaňovat skalku. Mám  ráda pana Prasáka, sbírání borůvek, spaní ve stanu a velký moknutí, sprchy v lese, kadibudky, gumáky a pláštěnku. Pastelku, táborák, krokodýla a všechny ty nezapomenutelný prázdniny na místě, který bylo vždycky domovem.


Mám ráda Tofínka, stánek a mám ráda všechny ty lidi co mám ráda, Brno, Olomouc, Divadlo Petra Bezruče, Husu na provázku, Divadlo na cucky a Divadlo Hudby, bruslení, jízdu na kole, válení sudů a softball. Aerobic a potit se a mít dobrej pocit, líbat se, sáňkovat, tančit a sklákat v pytli. Mám ráda Sherlocka a záhady, svýho psa jak běhá poli a je šťastnej jenom ze svobody a z toho, že je taky se mnou. Mám ráda Sluníčko od Priessnitz, zvrhlý komixy a zpívání ptáků. Mám ráda emoce, smutek, melancholii a šílenství.

Mám ráda to, že mi nikdy nedojdou věci, který mám ráda někdy budu pokračovat. Mám tě ráda.. a svůj pitomej úsměv na tváři.

Cherry pie.

Hysterie přešla v apatii a pak bylo fajn. Klid, apathia, lhostejnost, eudaimonia, blaženost. Akorát ta ctnost mi pořád uniká asi. Areté. A hlavně jsem to napsala s vílama a možná, že až se to stane potřetí tak mi dojde smysl toho všeho.

Jdu se učit.(need to know, don't you?)

Sun is shining

sky is blue
here comes the sun
tudududu..

i když prší. Lidi mají deštníky a ty je nemůžeš pochopit. Komodači.

?

Co-se-děje?

Nikdy to nikdo nemuže pochopit. Strach.

Paranoid peanut. paranoid android. Thom York to chápe. Zima. Proč.

Mobile.

Where is home?

jsem někde jako doma, daleko od domu kde mám všechny věci v krabici. Můj domov je v krabici a v cestovní tašce, tam kde je zrovna hezky, tam vyndám věci a je to doma.

Momentálně je doma tady, na koleji, kde slunce v kuchyni propaluje zorničky a kde potkáš jenom příjemný lidi. Zase ty známý tváře, který se usmívají a všecko vypadá tak jednoduše.

Zjišťuju, že moje dezolátní stavy přicházejí hlavně na tom místě, který by mělo bejt nazvaný "doma", bože ten dům vyvolává tak příšernej pocit osamělosti. Asi kvůli těm vánocům v prváku, těm 4 letem na gymplu, těm nenaplněným snům a tím, že mi tam pořád někdo říká, jak neschopná jsem. A protože povodně. A vůbec Olomouc je tak úžasná krásná a depresivní. Možná je to kvuli pocitům, ve kterých sem byla narozená, kvůli emocím těch dvou důležitých lidí. A teď je tím prosáklé celé being there, proto moje dětství a Prostějov byly naprostým útěkem do divočiny, běháním po kopcích a za školou, před školou, za nádrem a všude. Ale nepouštěli jsme draky, to mě fakt mrzí, já chci draky a ne ty jako minule, protože z toho pak stejně bylo smutno na poště.

A teď tu svítí slunce a není přetopeno, na chodbě smrdí fretka, ale co chceš, že. A zítra přijede B., takže pohoda. A taky potřebuju otvírám na konzervy, protože kuli jednomu pitomýmu kondenzovanýmu mliku až dolů a zase nahoru, to je pěknej vopruz, kámové.

Podívejte se na video kde psi obědvají, dejte si vodkový medvídky, nepijde devět loků jacka danielse zapíjeje to vínem, předtím myslivca - rychlá smrt.

Overload. Už sem psala to s tím unicornem? porno v californii. ahoj.

2013

Mimochodem, krásný Nový rok všem, co mají stále síly to tady číst. Dnešní statistika je 34, ale stejně si myslím, že to je nějaká chyba na blogspotu.

2013 je po divný číslo a 13. mi bude 20, takže taky dobrý. A fakt se na tenhle rok těším a nebude to žádná depka, která vychází zevnitř, protože proto:)

P.S. taky u učení děláte všecko jiný, než že se učíte? I guess yes. Buďmě všichni moc estetický. Vyzujme si boty a žijme...prostě kvůli dnešku a okamžiku. Miluju okamžiky.

nemám ráda STB a být bez tebe

čokovoko. Musím se učit... fakt musím. nedělám nic a to je fakt nejhorší, protože prostě jestli tu školu neudělám, tak mě matka zabije a budu muset pracovat v oknu, když prší tak moknu. a to teda jako né.

Bylo to ale hezké volno, a dívám se kolem na to podivné vzduchoprázdno. Zítra sbalim krámy a jde se dál. I'm mobile everywhere I go.

Ale zase jedu za sluncem, takže paráda. A jestli uděláme prvák, pojedem na návštěvu do Adolfovic. Teda doufám. A taky chci na hrozně moc míst a stopem prej ne, a co třeba na oslíkovi nebo na fénixovi.

Těším se na pozítří a na to až bude za tři týdny a já budu buď v klidu nebo v prdeli, ještě tak uplně nevím. A ještě mi nepřišlo to sherlockový triko, takže depka. :D

Takjo, vysypala sem si dušičku, není mi líp, ale nejsem nespokojená, protože proto a stejně je to pěkný, i když mám v žaludku nervozitu, protože zkouškový období, znáš to, taky trochu paryby a princezna Fataghiro je božská pohádka, musíme se na ni podívat, protože někdy sledování filmu = sledování filmu, a jít na jedno taky nemusí být lež.

Viděla sem 90% lidí, který mám nejradši na světě, so I'm happy a i když se mi zase bude stýskat jako prase, protože tady v tom pekle to byly moje svíčky, který nezhasnou, ale tam je slunce, protože Breakaway into the sun. Takže mi bude smutno, ale zároveň je tam něco tak zářivýho, že budu zase spokojená a jako kotě, protože koťata bývaj spokojený, když je zrovna nikdo nedává do trouby.

Fakt se du učit. A dám si na to bílej jogurt jakože Amen. Jednou budu rock star a nebudu mít pět aut, protože je to zbytečný. A protože nejdůležitější je láska, klišé a patosy a stejně je to harmonie a vesmírná pravda, řekne ti to platon, protože Symposion, protože :

Lidé byli hermafroditi, než je Bůh rozdělil na dva a ty dvě půlky teď chodí po světě a hledají část sebe, kterou ztratili. Miluju Kunderu a to jak všechno ví, dokáže říct a vůbec, Nesnesitelná lehkost bytí a ležení vedle sebe, protože poetická paměť a žádnej koberec!