Nesnesitelná lehkost bytí.

Miluju tě!

Bože, bože, bože. To je tak skvělá kniha. To je svět. Podivný, podzimní, umělecký, krásný. Chci. Tyhle knihy, a taky Říše snů a Nebe nezná vyvolených od Remarquea. To mě dostává. Ale tahle je tak speciální. Karenin.

Chci celý život strávit poléháváním, čtením takových věcí, psaní básniček co se nerýmujou a zpíváním. To jsou mé životní cíle a preference. tak. to vidím já.

Potřebuju psát, psaní zde působí jako droga. Potřebuju zpívat, jsem nevratně závislá. Potřebuju hudbu a  příběhy a život. Žádné poučky.  Žádné zkurvené jánevimco co mě nezajímají. A pokud je chci znát, chci se je naučit sama a ne vašim přičiněním. nechci abyste mi říkali co mám dělat. A pak zkoušeli, jestli rozumím tomu co mi říkáte. Ne ne ne ne!