Paranoid android.

Ahoj.

Udělala jsem si nejodpornější čaj na světě, fakt. Heřmánek, jitrocel, oregáno, zázvor. Odporný a hořký. Potom jsem si dala na hlavu ručník a inhalovala heřmánkové výpary.

Moliére je ve své době skutečně legrační a tky nadčasový. Přečetla jsem celého lakomce za pár chvil a chystám se na misantropa.

Je mi hrozně smutno. Ze všeho. Ze světa, z lidí, vztahů a naprosto umělýh způsobu života. Vlastně svět za to ani tak nemůže, ten je nádhernej, všecky ty červánky a západy slunce. Chci bydlet ve svém vlastním světě kde jen prochází určití lidí a všichni ti ostatní by byli někde jinde. Jo mám pocit, že žiju ve světě idejí, kde je všecko krásné a neměnné. A nejsem filosof a vůbec netoužím jít do jeskyně a vyprávět o tom lidem. Jenomže abych přežila, tak do té jeskyně chodit musím a pak je mi smutně a naštvaně. Nic tam není pravé. Co tam dělám?

A mám pocit, že ty jsi taky ze světa idejí a nemůžu tě tam potkat. Schováváš se mi. Haha paranoidní představy

The same old fear, wish you were here.