Četla jsem časopis z roku 99. Právě dnes na narozeniny Jiřího Háska, rozhovor. Překvapuje mě, s jakým klidem dokáže mluvit o tragických osudech svýho života. A líbí se mi, jak je přesto že má jenom základku inteligentní. Škola je k ničemu..pokud jsi člověk.
My, kteří chápeme život, nezajímáme se o čísla. Chtěla bych říct, že jsem se narodila pro život. Datumy minulosti, které znám, dokázala bych spočítat na prstech jedný ruky. A nikdy si nezapamtuju objevení Ameriky. To sou totiž 4 různý čísla vedle sebe a není to jako 1415 nebo 1620.
Taky mě pobavila kritika na výtvarné kritiky, kteří používají milion pošahanejch obratů a cizích slov. "náznak iluzivního prostoru ustupuje ve prospěch samostatných výtvarných znaků, které sahají k vystižení zrakem nepostižitelných hodnot." (ach, jak dar, vidět neviditelné, poznamenal autor, kritik kritiků). Přece jenom je, mělo by, to být pro lidi.
Nepamatuju si cestu domů. Naprosto střízlivou. Bojím se.
Nesmíš se bát začít. "Jeden Google, jedny zásady." Ty zásady nemusíš číst, pokud si už nyní můžeš říct: "Ano, chápu."
OdpovědětVymazatProtože k čemu je psaný zákon, když nejdůležitější je poslouchat zákon ve své hlavě.
Klíč se ukrývá v tom, co není napsané, co člověk ani napsal nemusel, protože už to dávno bylo ukryto v nesepsaném zákoně jeho mysli.