Doma je to tam, kde je láska. Pamatuju si, jak jsem vždycky byla na návštěvě u svejch kamarádek (jako malá) a ony měly takovýty děcký pokojíčky a usměvavý maminky který vařily čaj. Tam sem to měla ráda a moc se mi nechtělo domů, protože.
Zítra začíná nákupní horečka. Čistící prostředky, suroviny, těstoviny. Čínský polívky a všecky nesmysly co člověk potřebuju k životu. Hlavně kávu a nutellu. Budu se muset postarat sama o sebe a nikdo mi v tom nepomůže. Už se fakt těším na stěhování věcí, a na ty hádky.
Ma. mi dneska řekla, že prej si o sobě myslím už od plinek, že jsem krásná chytrá, a že mě mají všichni rádi. Když to přidám k tomu jak si hrozně přeju vzít si milionáře...jo to sem celá já! Je vidět, jak mě zná.
Vlastně si v poslední době o sobě myslím dost jiný věci, sleduju se, plaču a chcu se vsáknout do pohovky. Kdybychom nějakou měly... :D
Ten smutek je hrozně zbytečný. Nejde zastavit. Momentálně nesnáším obsah svojí mp3jky. Nutně potřebuju něco neutrálního a asi v japonštině, abych nemohla nevědomky hledat v každým textu něco, co mi rozemele mozek.
Hlavně že už vím, že moje "nemužujidloanividět" období nebylo způsobený maturitou. A už proto bych se na to měla vykašlat. Co může bejt dál? Nic novýho, ani lepšího. Pořád dokolečka, se oklepat a jít rychle pryč nebo se dotýkat. A nedá nás nic dohromady. A ta vypařená voda? To jsou moje emoce, moje láska, můj smutek a moje Touha, a tady v té stanici musím nasednout a rychle odjet zpátky, pryč... jinak budu bláznivá Blanche s perlami od imaginárních lásek.
And I'm gonna miss you like a child misses their blanket. Kéž bych prostě mohla zmáčknout Delete jako v neposkrvněný mysli.
Žádné komentáře:
Okomentovat