Tam někde plujou koráby.
Každý den, v sobě nese věčnost. P.C., Alchymista (rozhodla jsem se sem psát citát z Proměn)
Abych zase rozpitvala svoje pocity, protože šílenci se v určitým stádiu sebeanalyzujou, mám se fajn. Jenom jsem seděla a dívala se na ty dva lidi, na lidi, kteří vytvářejí tvary tohoto světa vzdálenýho od všech paralelních světů někde daleko. A byla jsem ráda. A taky mám ty zkoušky skoro hotový, takže už je jeden šrot-týden a bude to. A pak si budem užívat a tak. A taky konečně dokoukám doktora a přečtu knihy.
You're like a Doctor and he is wonderful. Dedukce?
Jsem vyčerpaná a nevyspalá a chci kafe, jenže pak už moje srdce bude bít moc rychle, ale třeba se rozdělí na dvě a objeví se Tardis.
Jen..
když se dívám ven
a okno, které mělo smysl
ho pomalu ztrácí
a den
se stále nevytrácí
je dlouhý
až splyne s nocí
bude všecko sen.
A to kvůli cesování duše.
Sečteno, podrtženo, jdu si lehnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat