just smoke my cigarette and hush.
nejlíp jim bylo. vzpomněla sem si na všecky ty telefonáty a slova a lži. K čemu to bylo dobrý? Nechápu svoji součastnost. Nikdy to tak nebylo. Sama někde na na druhým konci svýho světa, věčná argumentace s matkou, pořád se něco děje... ani nevím, jestli jsem se změnila..asi jo, ale jak moc?
Nejsem si jistá, jestli spím nebo co se to děje, kde to jsem a co bude dál, a kam se poděly veškerý vize a co vlastně chci. Chci stále něco dokázat? Všechny touhy... napsat 3 knihy, zpívat a změnit svět. Rozepsala sem tolik příběhů, který jsem nikdy nedokončila. Měla jsem tolik myšlenek, který snad mohly něco znamenat, ale byly ztraceny v čase. Ten věčný ostych před lidmi a světly. A navíc jsem začátečník.
Jenže já tady nemůžu být jenom tak. Nemůžu být jako všichni ostatní, protože od malička taková být nechci a ani neumím. "Z toho vyrosteš..." asi ne. Svět nikdy nebude samozřejmost, stejně jako věci, který se dějou každej den, stejně jako to co se stalo, stejně jako to co bude, protože nic není normální a nikdy nebude. Mám pocit, že se mi to všechno zdá, asi bych se měla přestat dívat na Doktora, protož pak mám pocit, že můj opravdovej život je zakletej v hodinkách. A vlastně by mi to vůbec nevadilo, chci Tardis a odletět, že odletíme, prosím?!
Krucinál ať už mi to spadne na hlavu, už jsem blízko prosím prosím prosím, why are you here, johne, želvu sakra. blízko tak zatraceně blízko, tak kde je ta konečná tečka? co je tim pitomým účelem, proč, prosím, že to má účel, že nejsme svobodní, že nebude nepřijdou roboti, že nejsme bez Nietzscheho. A co ty kruhy v obilí, kterým nějak nedokážu věřit?
Potřebuju být střed. Potřebuju najít střed. Střed jako středa. Střed, sedmička, harmonie, potřebuju kameru.
Žádné komentáře:
Okomentovat