I want perfect body I want perfect soul.

Ahojík.

Na koleji se máme dobře. Nečůráme si do klína a i do sprchy se vejdeme sami. Máme rádi župany. Máme rádi balkon. Vaříme si těstoviny a v mikrovlnce lítají blesky. V pondělí je party sedmé patro. Zrušili prohibicu. Nemužu sehnat Black books a IT crowd online. Na kolejní síti je zakázany používat torrent, ale ten net stejně nefunguje. V knihovně se hledá podle čísel. Dějiny ošklivosti jsou 109 něco. Když se mi chtělo stýskat, byli lidi. Never alone. Jsme tam česká menšina. Máme uhuhlanyho pitomca. Je mi smutno až doma. Jenom trochu a jenom chvilku. Přijel a zpíval mi. Bylo to smutný. Nechtěj mě milovat. Já se v lidským vlaku koukám na jiný záda. Spousta zbytečný lásky je všude. Kdybych se jenom mohla otočit, bylo by o dva šťastnější lidi v kosmu víc. Sail away. Od těch co miluji, od těch co milují. Nemilujem se všichni a láska není circle, ale ve třech je možný koupat se. If they don't let us dream...jak je to na lennonový zdi. Zítra půjdu vrátit knížky. A hroši. Mám diář Paulo Coelho. Mám na to jméno smutnou vzpomínku z 30.3.2012. Ubývá míst kam chodívala pro vodu. To je krásný. Před rokem a dnem jsem byla na Evženu Oněginovi v Ostavskym divadle Petra Bezruče. Pecka. Voda má. Je mi z toho smutno a směšno zároveň, ale to ne kvuli představení, ale spíš kvuli tomu tragikomickýmu divadlu potom. Proto, jaká jsem? Lži. Patříš. Lži. Kecy. Slova lžou. Pořád. Všecko. Oči taky. Oči vyjadřují moment, ne realitu, ne to co je pořád, ne to co trvá. Čemu věřit? What does it mean again? Baby of course you can. Možná pocitům, botám, dlaním. Tell me why can't it be true. I'll never love again. Oh lord won't you buy me a mercedes benz. Když Janis je tak skvělá. And you, you are somewhere over the rainbow, telling me about our friendship and what it could have been.Then you kissed her. Fuck you. Fuck you and of course, you! Lies for the liars. If people were shot for every untrue  "love" said, there would be more death than love.

Taková si přeju být.

I want to be a parallel universe.
I want to be the one you want to-

smile with...

cry with...

dream with...

sleep with..

live with...

just to be with...

I have to fix myself to think about it not! all day. Well, it's getting better very slowly, and it still hurts. When I meet those places. I hate memories. I will be OK. Just like always. Sweet but nothing. Who cares about soul. Always body body body. Alright but what if there is something more? Soul also needs to be kissed.

Rapture mixed with shit.

Je to jako při odvykání. Převaluješ se, nemůžeš spát, je ti špatně a nejíš. Zdají se ti strašný sny. Je v nich i ona. Postupně ti bude líp, až se z toho dostaneš. Vyjdeš ven a budeš vědět, že slunce stále existuje. Ale vždycky...vždycky si budeš pamatovat jaký to bylo. Jizvy zůstanou.

I remember that rainy day..

when everything was dark
I saw sunshine in your eyes
yes you're confusing my mind
for the smile on your lips
you're forever in my head... ©

Ken vždycky složí něco do mé nálady. Fascinující. Zvláštní, jak v určitým okamžiku života někdo dokáže vystihnout moje pocity, ačkoliv vlastně mluví o svých. Asi je to tou snovou ralitou. Compatibility.

Hořčík a nutella.

Special needs.

Buď moje Bible, ty jeden kryple.

Doma je to tam, kde je láska. Pamatuju si, jak jsem vždycky byla na návštěvě u svejch kamarádek (jako malá) a ony měly takovýty děcký pokojíčky a usměvavý maminky který vařily čaj. Tam sem to měla ráda a moc se mi nechtělo domů, protože.

Zítra začíná nákupní horečka. Čistící prostředky, suroviny, těstoviny. Čínský polívky a všecky nesmysly co člověk potřebuju k životu. Hlavně kávu a nutellu. Budu se muset postarat sama o sebe a nikdo mi v tom nepomůže. Už se fakt těším na stěhování věcí, a na ty hádky.

Ma. mi dneska řekla, že prej si o sobě myslím už od plinek, že jsem krásná chytrá, a že mě mají všichni rádi. Když to přidám  k tomu jak si hrozně přeju vzít si milionáře...jo to sem celá já! Je vidět, jak mě zná.

Vlastně si v poslední době o sobě myslím dost jiný věci, sleduju se, plaču a chcu se vsáknout do pohovky. Kdybychom nějakou měly... :D

Ten smutek je hrozně zbytečný. Nejde zastavit. Momentálně nesnáším obsah svojí mp3jky. Nutně potřebuju něco neutrálního a asi v japonštině, abych nemohla nevědomky hledat v každým textu něco, co mi rozemele mozek.

Hlavně že už vím, že moje "nemužujidloanividět" období nebylo způsobený maturitou. A už proto bych se na to měla vykašlat. Co může bejt dál? Nic novýho, ani lepšího. Pořád dokolečka, se oklepat a jít rychle pryč nebo se dotýkat. A nedá nás nic dohromady. A ta vypařená voda? To jsou moje emoce, moje láska, můj smutek a moje Touha, a tady v té stanici musím nasednout a rychle odjet zpátky, pryč... jinak budu bláznivá Blanche s perlami od imaginárních lásek.

And I'm gonna miss you like a child misses their blanket. Kéž bych prostě mohla zmáčknout Delete jako v neposkrvněný mysli.

Panic.

I wanna talk. People say that I should. I pray for the moment to come.

I wanna go out every night for a while. Tell me why can't it be true.

Zákazy, prohibice. Stále. Nemůžeš nic. Nemůžu. A zase je tady ta otázka..

Proč?

It's a circle a mean cycle.

What if I ...?

What if ...?

What ...?

Je hrozně snadný někomu říct co má dělat. Je hrozně snadný posoudit cizí situaci. Proč dělají lidi takový blbosti. Chtěla bych se zvenčí podívat na svůj život. Třeba si snadnost všech těch problémů okolo kompenzuju tím, že vlastní bytí komplikuju.

Whatever, už jsem unavená a chci jít domů. Domů. Place where I could hide. Někde, kde budu mít rozmístěné věci tak, jak to bude hezký. Spousta prostoru a velký okno. Dlouhý bílý záclony a naprostá jednoduchost. Velká košile a vločky na snídani. Květiny a ovoce. Knížky. Obrazy. Spousta. Ráda přemýšlím o krásnejch věcech...

je mi smutno... nechci.

Close my eyes.

And move to the back of my mind.

Mám místo mozku kaši

Mám místo mozku kaši

Mám místo mozku kaši

A musím tam vecpat Malé dějiny brambor.

What the...

doma. na dva týdny. abych zase brzo odjela, daleko, moc daleko, strašně daleko a můj život se stane ranečkem na záda, kterej budu tahat z jednoho konce republiky na druhej.

Někteří lidi nemají rádi, když na ně na ulici zavolám, nebo když mluvím nahlas.... když to beru z jejicdh sobeckýho pohledu: "trapas" může mi to bejt uplně ukradený, protože ti lidi okolo mě neznají. Ale zase chápu, že někoho to může naštvat, ačkoliv to nedělám soustavně, protože když někdo každou minutu vykřikuje, práská dveřma a hrozně hlasitě se směje (a ještě ke všemu je to šéf baru, kde jste), je to tak strašný, že má člověk chuť prorvat si hlavu záchodovou rourou (rou-rou, ha to je hrozně dobrý slovo!!)

Každopádně moje dnešní "kurva" na dopravním podniku (když sem zjistila, že sem si vzala omylem ten nevyplněnej formulář a budu muset domů a zase zpátky) a moje "kurva" na celou našu ulicu když mi vypadla mp3jka a ještě kliče, asi nebylo moc potěšující pro určitý lidi, ale ten dělník co tam "pracoval" naproti nic nenamítal.

Když už je řeč o dělnících, máme v olomouci několik rozkapanejch úseků, hlavně na Dolním námku a u nás před domem na takovým plácku se staví další dům. To be honest, strašně mě baví pozorovat ty dělníky, kteří tam prostě pokaždé stojí s lopatou, opírají se o ni, kouří, nebo jí, prostě jich je tam asi 10 a nikdo nikdo nic nedělá.

Taky sme s Kat. potkaly fascinující postarší muže. Jeden nám potřeboval sdělit, že "to vedro už ho jebe, mějte se krasavice" a druhej nám zase povídal, jaký znamení se k nám hodí a jaký jsme. Docela to sedělo, prej jsem zdravej člověk, akorát mám problémový srdce, ovšem nikoli klinicky. A mám si najít střelce...

Fňa. A jestli budu na té koleji, kde sem teď na zápisu spala, stane se ze mě buď neotřesitelný člověk, nebo naopak ještě větší nervák a pravděpodobně nedokončím semestr. Držte mi palce.

Nerozumim?

Tak uplně nevim, co sem provedla, ale ono to asi nemá vesmírnýho významu. Zase je tu ten vlakovej syndrom...to jak se držíme toho před sebou a ten se zase drží toho před sebou a nás se drží ten za náma... a je to jako z existenciání knížky.

Empty.

A z toho všeho zmatku a bolesti se z mozku vyplaví myšlenka v podobě červa, pomalu po prodloužené míše, okusuje nervy, požírá všechny orgány a pak se vrací do mozku, který nahlodá, ovšem pod tíhou všech sraček, které jej naplňují umírá...usmrcen vlastním jedem z nějž byl stvořen.

A po té bolesti nezbyde nic než prázdnota a rozsračkovanej mozek. Nejíš. Nespíš. Potacíš se mimo realitu. Nedoufáš. Ale toužíš.