delude. illusion.
Čím víc na to myslím, tím míň se to děje. Myslím, že se to nikdy nestane úplně, protože aby se někdo stal opravdovou věží mýho života, musela by se zeměkoule obrátit. Možná by stačilo jet na opačnej pól, nebo já vážně nevím.
Schovávám se pod rudou nezávislost a je mi smutno. S každou další nadějí je to směšnější a směšnější. Přála bych si, aby se ten okamžik nikdy nestal. Možná by pak tvoje kytara hrála můj akord a můj hlas naplnil srdce. A byly by tam barvy lásky. Haha. Můj krásný sen o barevném porozumění. A vlaštovkách a spánku vedle. Nezbývá než číst. Psát písničky je zbytečné. Stejně jako snaha o to, aby byly vnímány osobou, pro kterou jsou určeny. No you'll never listen to me.
Potřebuju barevné šaty. A recepty na koláče. Potřebuju svůj svět jistot. Potřebuju si vytvořit svoje vlastní hranice a hradby. Svoji vlastní věž. A potřebuju se schovat a říkat co si myslím. You'll never listen to me.
"Jak může být někdo, kdo nemá rád lidi, na nich tolik závislý?" (lehce upravená citace z Milana Kundery)
And I miss weight of her world. Je mi smutno.
pondělí 30. ledna 2012
sobota 28. ledna 2012
S příchutí broskve.
Skeleton you are my friend.
Blogspot je zmetek a nenechá mě psát komentáře. Mám ze sebe radost a přijde mi legrační, jak si každej přivlastňuje mediální jednotky, které nemají páru o jehoé existenci. A je jedno, že to spojení cítí dalších milion lidí na světě. Takhle asi funguje hudební/filmový/.....mediální průmysl.
Sharing all the world? Možná. Každopádně Nicollo Machiavelli v určitým bodě vystihl lidi. Lidi jsou zlí. Prahnou po svých cílech a jejich účel světí prostředky, jenže ten cíl nikomu neslouží.
Teď když zavřeli megaupload, je život ochuzený. Asi tak milionu lidí.
Venku je nechutná zima. Hrozně hezky, ale hrozně sibiřně.
A moje decision je začít se hýbat!
Blogspot je zmetek a nenechá mě psát komentáře. Mám ze sebe radost a přijde mi legrační, jak si každej přivlastňuje mediální jednotky, které nemají páru o jehoé existenci. A je jedno, že to spojení cítí dalších milion lidí na světě. Takhle asi funguje hudební/filmový/.....mediální průmysl.
Sharing all the world? Možná. Každopádně Nicollo Machiavelli v určitým bodě vystihl lidi. Lidi jsou zlí. Prahnou po svých cílech a jejich účel světí prostředky, jenže ten cíl nikomu neslouží.
Teď když zavřeli megaupload, je život ochuzený. Asi tak milionu lidí.
Venku je nechutná zima. Hrozně hezky, ale hrozně sibiřně.
A moje decision je začít se hýbat!
pondělí 23. ledna 2012
I wanna bite your ear.
This. is. my. face. covered. with. freckles.
this. is. my. body. covered. in. skin. and. not. all. of. it. you. can. see.
well.
Ahoj:) Vy nepíšete! piště! chci vás číst! piště pořádně:)
Řeknu vám za to básničku:
Malý ptáček
zpíval
svět žvýkaček
žvýkal.
Vskutku poetické.
Podívejte se na Magnolii. Z nebe padají žáby. V jednom záběru je to krásné. "To se stává"
A tak.
this. is. my. body. covered. in. skin. and. not. all. of. it. you. can. see.
well.
Ahoj:) Vy nepíšete! piště! chci vás číst! piště pořádně:)
Řeknu vám za to básničku:
Malý ptáček
zpíval
svět žvýkaček
žvýkal.
Vskutku poetické.
Podívejte se na Magnolii. Z nebe padají žáby. V jednom záběru je to krásné. "To se stává"
A tak.
středa 11. ledna 2012
Nesnesitelná lehkost bytí.
Miluju tě!
Bože, bože, bože. To je tak skvělá kniha. To je svět. Podivný, podzimní, umělecký, krásný. Chci. Tyhle knihy, a taky Říše snů a Nebe nezná vyvolených od Remarquea. To mě dostává. Ale tahle je tak speciální. Karenin.
Chci celý život strávit poléháváním, čtením takových věcí, psaní básniček co se nerýmujou a zpíváním. To jsou mé životní cíle a preference. tak. to vidím já.
Potřebuju psát, psaní zde působí jako droga. Potřebuju zpívat, jsem nevratně závislá. Potřebuju hudbu a příběhy a život. Žádné poučky. Žádné zkurvené jánevimco co mě nezajímají. A pokud je chci znát, chci se je naučit sama a ne vašim přičiněním. nechci abyste mi říkali co mám dělat. A pak zkoušeli, jestli rozumím tomu co mi říkáte. Ne ne ne ne!
Bože, bože, bože. To je tak skvělá kniha. To je svět. Podivný, podzimní, umělecký, krásný. Chci. Tyhle knihy, a taky Říše snů a Nebe nezná vyvolených od Remarquea. To mě dostává. Ale tahle je tak speciální. Karenin.
Chci celý život strávit poléháváním, čtením takových věcí, psaní básniček co se nerýmujou a zpíváním. To jsou mé životní cíle a preference. tak. to vidím já.
Potřebuju psát, psaní zde působí jako droga. Potřebuju zpívat, jsem nevratně závislá. Potřebuju hudbu a příběhy a život. Žádné poučky. Žádné zkurvené jánevimco co mě nezajímají. A pokud je chci znát, chci se je naučit sama a ne vašim přičiněním. nechci abyste mi říkali co mám dělat. A pak zkoušeli, jestli rozumím tomu co mi říkáte. Ne ne ne ne!
pondělí 9. ledna 2012
Dead man walking.
its me!
máte-li v plánu točit horor o obludě, neváhejte a přijeďte. jenom se asi nebudu moc hýbat a budu vydávat podivné zvuky.
Ironií osudu je, že vždycky když nechcete někoho potkat tak ho potkáte, protože nemocná Bája, vypadající jako bezdomovče, s rudými tvářemi, schovávající své nechutné vlasy pod čepicí tě nechtěla potkat!
Nemůžu dlouho sedět ani stát, takže trávím čas tím že ležím a čtu Milana Kunderu, podivně komunistického smýšlejícího geniála a při včerejší apatii je až div, že jsem se prokousala celými 100 stranami Žertu. Až to dočtu, bude mi zbývat pouhých 8 knih a budu mít 30 jupíjej!..stejně to nestihnu kurva.
Začala jsem propadat úžasné panice že neodmaturuju a nedostanu se na žádnou vysokou. Nebo rozhodně ne na tu, na kterou bych chtěla.. když se na to dívám z odstupem je to komické a směšné, jako většina mého počínání, ale když jsem v tom, je to zlý.
Také je tu ta veselá příhoda ze zkoušky, kdy jsme si vesele drnkali a pak jsem se složila. Maminka mě doma seřvala (to je její řešení když mám nějaký problém) a pak jsem spala. Vtipný bylo, jak si s mýma červenýma očima všichni mysleli, že jsem na drogách, ach kéž by. Alergie je humus a já už nikdy nechci žádný prášky.
Taky chci pryč z města někam do přírody..na island, do afriky, na jamajku já nevim hlavně někam daleko, kde mi nepoteče beton do bot!
máte-li v plánu točit horor o obludě, neváhejte a přijeďte. jenom se asi nebudu moc hýbat a budu vydávat podivné zvuky.
Ironií osudu je, že vždycky když nechcete někoho potkat tak ho potkáte, protože nemocná Bája, vypadající jako bezdomovče, s rudými tvářemi, schovávající své nechutné vlasy pod čepicí tě nechtěla potkat!
Nemůžu dlouho sedět ani stát, takže trávím čas tím že ležím a čtu Milana Kunderu, podivně komunistického smýšlejícího geniála a při včerejší apatii je až div, že jsem se prokousala celými 100 stranami Žertu. Až to dočtu, bude mi zbývat pouhých 8 knih a budu mít 30 jupíjej!..stejně to nestihnu kurva.
Začala jsem propadat úžasné panice že neodmaturuju a nedostanu se na žádnou vysokou. Nebo rozhodně ne na tu, na kterou bych chtěla.. když se na to dívám z odstupem je to komické a směšné, jako většina mého počínání, ale když jsem v tom, je to zlý.
Také je tu ta veselá příhoda ze zkoušky, kdy jsme si vesele drnkali a pak jsem se složila. Maminka mě doma seřvala (to je její řešení když mám nějaký problém) a pak jsem spala. Vtipný bylo, jak si s mýma červenýma očima všichni mysleli, že jsem na drogách, ach kéž by. Alergie je humus a já už nikdy nechci žádný prášky.
Taky chci pryč z města někam do přírody..na island, do afriky, na jamajku já nevim hlavně někam daleko, kde mi nepoteče beton do bot!
středa 4. ledna 2012
Paranoid android.
Ahoj.
Udělala jsem si nejodpornější čaj na světě, fakt. Heřmánek, jitrocel, oregáno, zázvor. Odporný a hořký. Potom jsem si dala na hlavu ručník a inhalovala heřmánkové výpary.
Moliére je ve své době skutečně legrační a tky nadčasový. Přečetla jsem celého lakomce za pár chvil a chystám se na misantropa.
Je mi hrozně smutno. Ze všeho. Ze světa, z lidí, vztahů a naprosto umělýh způsobu života. Vlastně svět za to ani tak nemůže, ten je nádhernej, všecky ty červánky a západy slunce. Chci bydlet ve svém vlastním světě kde jen prochází určití lidí a všichni ti ostatní by byli někde jinde. Jo mám pocit, že žiju ve světě idejí, kde je všecko krásné a neměnné. A nejsem filosof a vůbec netoužím jít do jeskyně a vyprávět o tom lidem. Jenomže abych přežila, tak do té jeskyně chodit musím a pak je mi smutně a naštvaně. Nic tam není pravé. Co tam dělám?
A mám pocit, že ty jsi taky ze světa idejí a nemůžu tě tam potkat. Schováváš se mi. Haha paranoidní představy
The same old fear, wish you were here.
Udělala jsem si nejodpornější čaj na světě, fakt. Heřmánek, jitrocel, oregáno, zázvor. Odporný a hořký. Potom jsem si dala na hlavu ručník a inhalovala heřmánkové výpary.
Moliére je ve své době skutečně legrační a tky nadčasový. Přečetla jsem celého lakomce za pár chvil a chystám se na misantropa.
Je mi hrozně smutno. Ze všeho. Ze světa, z lidí, vztahů a naprosto umělýh způsobu života. Vlastně svět za to ani tak nemůže, ten je nádhernej, všecky ty červánky a západy slunce. Chci bydlet ve svém vlastním světě kde jen prochází určití lidí a všichni ti ostatní by byli někde jinde. Jo mám pocit, že žiju ve světě idejí, kde je všecko krásné a neměnné. A nejsem filosof a vůbec netoužím jít do jeskyně a vyprávět o tom lidem. Jenomže abych přežila, tak do té jeskyně chodit musím a pak je mi smutně a naštvaně. Nic tam není pravé. Co tam dělám?
A mám pocit, že ty jsi taky ze světa idejí a nemůžu tě tam potkat. Schováváš se mi. Haha paranoidní představy
The same old fear, wish you were here.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)