Miluju doktora, prože je tak plnej absurdních a šílenejch a paradoxních věcí. Naprosto kouzelný situace, slova, whatever.
Mosazná včelka od vlkodlaka.
Včely odletěly a dvě slova jsou zlý vlk. Ha?
Protože sdílíme smích, bolest i slzy. Against all odds. Je to důležitý. Myšlenka vzájemnosti tady byla už za dob národního obrozená. Vesmírná harmonie, Platón. Symposion a všechny podivný teorie lásky.
Venku je strašná zima a všecko se třpytí, tak nádherně, že by člověk dokázal zírat a umrznout pro tu krásu. Hvězdy taky září. Možná i pro ně.... Mám hvězdy dvě. Možná jsou i vaše. Hlídají.
Hvězdičky dobrou noc, já už jdu spát. Vy za mne hlídejte, ublížit nedejte mé milé maměnce, kterou mám rád.
Tehdy ji se mnou zpívali. Měnili se mnou slova. Snad se mnou taky sdíleli slzy. Podivní cizí lidé. Jak může být v úředním spise tolik emocí?
Musím si dát pomeranč. Oranžový slunce v zimě. Nemám tequilu. Odsuzuju alkohol, ale člověk vždycky udělá to, čeho se nejvíc bojí. Slyšíš šramot v noci za dveřma, jdeš se podívat. Já se ale nevzdám, pochopím míru a až se zase potkáme, budeme pít sladkej nektar z duhovejch květin. Tam, kde přicházejí sny.
Žádné komentáře:
Okomentovat