It's hard to carry on.
And in the night I could be helpless
I could be lonely
sleeping without you.
And in the day
everythings complex
there's nothing simple
when I am not around you.
Ty první chvíle jsou vždycky nejhorší. Ty chvíle kdy je světýlko dál a dál a najednou mě obklopí samota. Je to jako když jsem byla malá a odjížděla z prázdnin. Nechápu, kde se to ve mě bere, když od nějaké doby už při odjezdech z milovaných prázdninových míst neumírám smutkem. Jedinečnost úplně každé chvíle si uvědomuju z odstupem, ale spousta z nich je nutně prožita přmo za běhu. Zajímalo by mě, jak vzniká schizofrenie, protože zjišťuju, že dokážu na chvíli poodstoupit od sebe sama a dívat se na tu šílenou holku sžíranou emocí a strašně se jí divím, že tak vyvádí. Ta druhá, naprosto střízlivá část mě je ale v amoku strhávána právě jí, tou pocitovou sviní, která se jí drží a nechce pustit. Přemýšlím, kde mi hlava stojí v jednoduchosti a lehkosti víkendů, když čtu náročné teorie do školy a mám pocit, jako by to za mě prožíval někdo jiný, ačkoliv v ten okamžik jsem tam já víc než kdokoliv.
Je strašně skvělý, že se sem můžu vykecat, a ještě bych se potřebovala podívat na film a zahrát si na kytaru, ale to tady prostě nejde. Jdu číst nějaký pitomý kecy a pak pobíhat po koleji. Nesnáším být sama se sebou. Music is my saviour.
Žádné komentáře:
Okomentovat