delude. illusion.
Čím víc na to myslím, tím míň se to děje. Myslím, že se to nikdy nestane úplně, protože aby se někdo stal opravdovou věží mýho života, musela by se zeměkoule obrátit. Možná by stačilo jet na opačnej pól, nebo já vážně nevím.
Schovávám se pod rudou nezávislost a je mi smutno. S každou další nadějí je to směšnější a směšnější. Přála bych si, aby se ten okamžik nikdy nestal. Možná by pak tvoje kytara hrála můj akord a můj hlas naplnil srdce. A byly by tam barvy lásky. Haha. Můj krásný sen o barevném porozumění. A vlaštovkách a spánku vedle. Nezbývá než číst. Psát písničky je zbytečné. Stejně jako snaha o to, aby byly vnímány osobou, pro kterou jsou určeny. No you'll never listen to me.
Potřebuju barevné šaty. A recepty na koláče. Potřebuju svůj svět jistot. Potřebuju si vytvořit svoje vlastní hranice a hradby. Svoji vlastní věž. A potřebuju se schovat a říkat co si myslím. You'll never listen to me.
"Jak může být někdo, kdo nemá rád lidi, na nich tolik závislý?" (lehce upravená citace z Milana Kundery)
And I miss weight of her world. Je mi smutno.
Co věž, ale rovnou maják s rozhlednou, který čelí bouřím a všem otřesům :) (toť lehce upravená citace z Shakespearových Sonetů)
OdpovědětVymazatKéž by má přítomnost tuto prázdnotu alespoň částečně zaplnila. (Právě jsem nabyla pocitu, že jsme se neviděly snad věčnost - ale nikdy není pozdě na nápravu! :))
Nemám ráda lidi, ale nemůžu bez nich být a moc dobře to vím. Asi je to proto, že bez nich by nic nemělo smysl (protože jak mi kdysi řekl jeden moc chytrý chlapec, všechno na světě nějakým způsobem dává smysl, existuje závisle na sobě a jedno bez druhého by nemohlo existovat).
OdpovědětVymazat