Nedostižná. Touha.

Viděla sem nějaký lidi ležet na poli. Taky sem si chtěla lehnout, ale leželi tam lidi, na poli.
Chci aby se mi nezdálo a taky ne o škvorech a už vůbec ne. Get out of my head, sakra.

"What drug you took?" "Nothing, Im just myself."

Lidi si myslí, že  beru drogy, když jsem nejvíc já,naprosto střízlivá, opíjená pouze lehkostí bytí, když se nezadržitelně směju, až psychopaticky a pak mě taky strašně bolí břicho. A taky když hodně mluvím. Myslela jsem si, že to dokážu pořád, ale poslední dobou jen s velmi málo lidma. Střední škola země udělala vystrašeného asociála. Proto bych se měla, snad v Brně, pěkně zase socializovat. Obvzláště kdybych se nějakym zazrakem dostala na sociální antropologii(+šúrnalístiká). I tak spolíhám na estétično, to krásno.

Napsala jsem to o srnečce, protože si připadám jako z té písničky o lesních jahodách. A proto za trest, že je má tak ráda bude červená.

Pozítří maturuju,prozatím písemně, a stejně už mám tak trochu prázdniny.

Hrajou Pocity, protože na vlastní, své, mé, nemám čas, nechci mít čas.

Stala ses do noci, z ničeho nic moje platonická láska.
Unaven bezmocí, usínám vedle Tebe, něco ve mně praská..
A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se to nic není..
Pohled a okouzlení a prázdný náměstí, na znamení..

Jsi anděl netušíš, anděl co ze strachu mu utrhali křídla.
A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla..
Říkej si vo mně co chceš, já jsem byl vodjakživa blázen..
Nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem..

Jenže Ty neslyšíš, jenže Ty neposloucháš..
Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět.
A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody..
Zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody.


Zítra nebudu v Japonsku a taky tam nebudu na Hanami a nebudu moct spát ve Stínu Sakury. Musím se podívat na film a Kate Winslet v prázdninách vystihuje můj bezbřehý kreténismus. Ještě že sito dokážu všecko rozbebrat se vší nesmyslností, a i přesto to opakovat znovu, znovu, znovu, znovu. Asi za to všecko může Ypsilonská absence v mým životě. To si myslím. I Srnečka je taková.

Doufám, že se máte všichni dobře.

 A stejně jednou budu raní kávou a cigaretou a básničkou, čajem o páté a oblíbenou písničkou, a večer přijdu zaťukat na okno, oblečená v západu s vínem. 

A nebo budu žít v sudu, to je taková druhá možnost.

Protože I still believe in fairies. I Do. I Do! 

on me dit que nos vies ne valent pas grand chose, 

elles passent en un instant comme fanent les roses 

serais ce possible alors ?