Uf.
uf.
uf!
mám to. juchu. sem postižená a zase sem brečela a pak jsem ji tu ústavu stejně odříkala. ani mi nezbyl čas na poslední hlavu. mluvila jsem jako zanalgetikovaný lenochod, ale řekla jsem to. Nebyl to sice Sókratés ani Existencialismus. A nakonec ani Beat generation ale Havlíček, kterýho sem fakt nechtěla a nějak jsem to zvládla i bez nějakýho obsahu.
Dnešek mi přijde prázdný. Je strašně divné po týdnu, kdy člověk vstává v 8 a celý den vyvíjí jakous takous mozkovou aktivitu, najednou nic nemuset.
Začíná mi být trochu smutno. Něco starého musí skončit, aby něco nového mohlo začít. Přesto nenávidím konce a trochu mě děsí začátky. Taková osobní schizofrenie.
Ale! Dneska si jdu do knihovny pro Hledání ztraceného času. Přijde mi to legrační.
Mám to celé prázdniny. A možná celý život.
Žádné komentáře:
Okomentovat