Honey.

Miluju když Thom Yorke zpívá Honey. a tak mu jako přeskočí hlas. Naprosto mě to zabíjí a běhá mi mráz po zádech.

Dneska jsem si připadala jako ve Farmář hledá ženu, nebo spíš farmářka hledá muže, poněvadž jsem posekala naší nehoráznou zahradu  100x10m, nasbírala rajčata a starala se o dítě. A vážně chyběl někdo, kdo by opravil psí boudu. Whatever.

Máti přišla s tím, že z kompotu se dá udělat strašně skvělej čaj a mám z toho vážně dobrej pocit, protože pytlíkovaný čaje sux a vůbec, jabka ze zahrady.

Když to po sobě čtu, připadám si jako člověk znuděný životem. (až na pasáž o Thomovi, protože on dělá vše výjimečným)

Ale stejně je to celkem hustý mít třeba vlastní brambory nebo tak, protože v poslední době jsem strašně zaujatá proti obchodů, tescům, marketům a všemu. A miluju tržnice. A to nejen kvůli Nezvalově poetice. Tržnice je život, rozlepená víčka když slunce ještě není tak úplně vysoko, držení se za ruce, papriky, květiny, úsměvy, písnička a kyslík.

Obchoďák je umělej. Umělý jídlo, umělý věci, umělá budova, umělý úsměvy, umělý fronty..dokonce i lidi jsou umělý Všechno je tak strašně uspěchaný a vystresovaný. A stejně tam každej někdy byl a stejně tam někteří občas zajdou. (V Holomůci je tam venku obchůdek s čajem. Sypaným:)


Brzo se stěhuju na druhej konec českýho světa a vůbec nevim co se mnou bude. Ale těšim se a mezi vodou sny to třeba bude takový, jaký to má být, když je život v melounovým cukru.