A z toho všeho zmatku a bolesti se z mozku vyplaví myšlenka v podobě červa, pomalu po prodloužené míše, okusuje nervy, požírá všechny orgány a pak se vrací do mozku, který nahlodá, ovšem pod tíhou všech sraček, které jej naplňují umírá...usmrcen vlastním jedem z nějž byl stvořen.
A po té bolesti nezbyde nic než prázdnota a rozsračkovanej mozek. Nejíš. Nespíš. Potacíš se mimo realitu. Nedoufáš. Ale toužíš.
Žádné komentáře:
Okomentovat