I've felt the hate rise up in me...
Kneel down and clear the stone of leaves...
I wander out where you can't see...
Inside my shell, I wait and bleed...
Tak nějak to bylo. Je čas začít znovu, jinak. Závisle nezávislí. Čtu knihy o moc opuštěnejch lidech, podvodech a hloupých rozchodech a není mi z toho moc veselo, ačkoliv je to tak krásně napsaný.
Cestovala jsem se spoustou knih a stáhla si Massive Attack. 3 Williamové S., 3 tvoje, jedna moje a jedna B. A radím vám, nikdy nemíchejte oblečení a kyselý zelí, není to zrovna fajn, když se to pak otevře a je to v sobě. Takže teď jako odzeluju. A mohla bych udělat zelňáky, že. A nemám citrony ani pudink. Můj žvit je tak vyprahlý.
Jo, zajímalo by mě, jestli souvisí fyzická podoba člověka s tím jakej je. Já myslím, že jo. Protože mám tak nějak přirozeně koutky dolů. A protože je moje tělo tak podivně asymetrický. A protože moje nálady jsou taky tak asymetrický. Výkyvy. Smutno. Veselo. Paranoia. Jo a taky by mě zajímalo, jestli člověk může být blázen, i když jako je zároveň i normální. Ale vlastně jo může, je to určitá odrůda maniodeprese, sem teď hrozně chytrá a tak, když jsem o tom četla. Střídání normálního stavu se stavem nemoci.A taky by mě zajímalo, jestli pak člověku někdy jebne definitivně a už nikdy nebude normální. Márdi řiká, že kdo se jednou zbláznil, už nikdy nebude normální, ale tak to asi nefunguje, viz výše.
A já jsem stále trochu obyvatel, trochu emigrant. A obloha je fakt modrá a já : Bude jaro...a pak začalo tak příšerně sněžit. Moc chci slunce. Je to jedna z věcí, na které člověk může fix eyes. Nemáš nic, ale máš slunce a v létě je ho tolik a je tak blízko a tak krásný. Jestli nás má někdy pohltit, tak určitě né proto, že je zlý, ale protož zlí jsme my, obyvatelé a občané a já nevim co ještě. Prostě takhle debilní populace ničitelů přírody. A to nejsem žádnej praštěnej ekolog, co sedí týden na stromě aby ho nepokáceli. Ale nemám ráda civilizaci, ačkoliv uznávám, teplou vodu mám ráda. Ale tu si dycky mužeš ohřát, i když tě to bude děsně srát. Ale víc než tyhle promrhaný životy asi ne. Are you satisfied, with this average life? já ne. Chci žít v lékořicovým králoství s jahodama. Jenže já bych toho chtěla. Noaco. Lepší chtít hodně, než nechtít nic a spokojit se praktický s ničím a vlastně nežít. Massive attack je depka.
Musím jít vrátit knížku..kterou jsem nepřečetla. Jako vždy. Je to úchylka pučit si víc, než dokážu přečíst. A pak platím, pořád platím. A když smažím, mám na nose brejle. A matka se mi za to směje.
Žádné komentáře:
Okomentovat