a taky na ulicích, v mrazácích a všude možně i nemožně, určitě. Připadám si už fakt trapně, když se holky na ulici baví tak nahlas kdo s kým prostě spí, protože nemá vztah. Karma je naschválník a ne že ne. Potřebuju spát, jsem unavená a nejenom ze školy a z nespaní... jsem unavená z naprosto všeho a chci, aby mi zase bylo tak jako asi před dvěma měsíci. Nebo před pár týdny, kdy všechny naivní představy působily reálně. Nevím už, co je reálné a co ne a mám pocit, že všecko, co jsem myslela je vlastně úplně jinak. Nic není jak se zdá. Žiju ve snu. Už zase. Chci si být zase jistější, ale nemůžu, nemůžu, protože mi to podkopává nohy, kdykoliv uvěřím. Strašně moc na to chci nemyslet. Chci aby to bylo pryč. Aby mě to nestrašilo, kdykoliv přestanu dávat pozor na myšlenky.
Celej život snít o tom, jak někdo přijde a zachrání mě. Tak proč pořád padám..
Žádné komentáře:
Okomentovat