Prázdnej pokoj je jako past? Jen růže..... a tak. Je jedno místo, které mám ráda. Jsou tam lidé a veselo. I když mě bolí záda a všecko. Je tam něco, co působí jako domov a je to svět diametrálně odlišný mému. Pojmenované je dost výstižně, protože (si) tam můžeme hrát. A já si hraju ráda.
Jako malá jsem těžce snášela cesty domů. Z těchto pocitů zbyl někdy více někdy méně jasný odlesk, ale nečekala bych, že to prožuiju znovu takhle intenzivně, a to bez cesty domů. I když domů, co to je? Pro mě bylo vždycky na hodně různých místech, tolik domovů, které jsem si snila, kde jsem chtěla zůstat. Ale stejně bylo někdy fajn se vrátit ke svým věcem, schovat se pod peřinu a nebýt a zároveň být hrozně moc.
Takovej moc obrovskej feeling, někdy když usínám a mám pocit, že mi exploduje hlava a to obrovský světlo a ta extáze, která se nedá vydržet. Vstříc všem dobrodružstvím. Dohromady.
A když už bude hladina klidná, dám ti hlavu do klína. Procházka jablkovým sadem.
Žádné komentáře:
Okomentovat