I can't go on living this way
But I can't go back the way I came
chained to this fear
That I will never find the way
to heal my soul
And I will wander till the end of the time
Proč to přichází tak náhle?
Kde se berou ty zasraný pocity, jako by neexistovalo štěstí?
Proč kurva sem si myslela, že to zmizí? A proč to nezmizelo?
Proč to přichází z ničeho a nenávidím slovo proč. věčná otázka.
Co to je? Smutek, nenávist... strach. Byla bych fakt špatnej jedi, protože všechny tyhle posraný pocity vedou k temné straně.
Pryč pryč ať to tahne pryč.!!!!!!!!!! Nechcu. Byla jsem nejlepší veselé dítě. Říkali, že se jim líbím víc jak Anča. A všecko je v hajzlu. Jsem španej člověk a pořád dělám to co nenávidím. To za co lidi tak nenávidím. Jako nenávist sebe v ních. Nebo snad zpětný odraz. Já sem si nezačala. Nenávidím se když to provádím, nenávidím se když to chci zastavit. A zastavit to nejde. Paranoia. Strach. Dokola. A možná je to všema těma ránama, vším tím životem, kterej je k ničemu stejně jako všechno. Všechny křivdy, všechny lži, všechny nesplněný sliby. Všechno to přišlo, ale už neodešlo. Semipermeabilní. Ven se nic nedostane, jenže už se to tam nevleze a praská to. Věřila jsem, že jsou dobrý konce. Věřila jsem hudbě, a všechny texty o dobrých koncích a o lásce a stejně na dalším albumu je to stejný smutek. někteří dělají hudbu, protože je to pro ně zábava...někteří protože sou to idioti. A osobně si myslím, že někteří by nic jinýho dělat nemohli. Je to filtr, způsob jak se nezbláznit. Nevykřičíš tu bolest, ale aspoň ten přetlak v bublině. A pokud mě jednou někdo bude chtít poslouchat, přestanu psát tyhle hloupé články, protože všechno to budu křičet na ostatní. A oni budou mít pocit že to chápou. Každej ho má. Nenarozený kuřata a jejich hlasy v hlavě. Nikdo to nemůže nikdy pochopit, pouze si svůj výklad smyslu může vztáhnout na sebe. Tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat