Už zase. Už mi zase leze do sna. Ta holka na mě musí tak ukrutně myslet a stíhat mě takovou nenávidstí, jinak to není možný. Svýho času ale asi taky měla noční můry, ačkoliv nejspíš nevěděla proč. Do sna...co do sna... Fušuje už mi aji do rodiny, je vtipný, když někdo koho nemáte příliš rádi lajkuje fotky někoho, s kým jste si hrály jako malí s panenkama. Což utvrzuje to, že jsou obě ještě malý, protože ta Moje sestřenice malá dycky byla. Což zase utvrzuje něco jinýho. Nesnáším zajíčky.
Asi by mě to tak nesralo nebýt těch pasáží v knize, vzpomínek a a všeho. Fuj fuj fuj. Nenávidím to všechno. Ale jsem víc v klidu. Jenže stejně, tohle prostě nevyprchá nikdy a zmenšovat se to bude dost postupně, na to už sem přišla. A možná kdyby to tehdy nebylo všechno tak nejistý, tak mě to teď ani nesere. Ale stalo se a moje představy byly lži a to bolí víc než vědění. negace Kp-Kp-KKp. Jo a potvrzený vědění. Je to v hajzlu a vždycky bude. Neumím se s věcma srovnávat, jenom zmenšovat nenávist. A to proto:
Příběh o plotu a zlosti.
Žil malý chlapec, který měl špatnou povahu. Otec mu dal pytlík hřebíků a řekl, že vždy, když bude naštvaný, tak ať zatluče jeden hřebík do plotu vzadu za domem.
První den chlapec zatloukl 37 hřebíků. Za několik týdnů se naučil svůj hněv kontrolovat a počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, že je lehčí ovládat zlost než hřebíky do plotu.
Nakonec přišel ten den, kdy se chlapec ani jednou nenaštval. Řekl to otci a otec mu navrhl, aby teď vytáhl vždy jeden hřebík, pokud se celý den nenaštve. Dny plynou a chlapec mohl po čase říct otci, že v plotě nezůstal ani jeden hřebík. Teď otec vzal chlapce za ruku a zavedl ho k plotu.
Tam mu řekl: „Udělal jsi dobře, chlapče, ale podívej se na díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Když řekneš něco, tak to zanechá právě takové jizvy. Jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom kolikrát řekneš lituji, rána stále zůstává. Rána způsobená slovem bolí stejně jako fyzický úder. Proto si nejdřív dobře promysli, co můžeš komu říci a jaké to bude mít následky.“
A pořád jsou tam ty díry po hřebích...
Žádné komentáře:
Okomentovat