úterý 15. května 2012

Zurich, Zürich, Curych.

This is where I want to be.

Je mi smutno. Ani ne tak proto, že by mi někdo chyběl, ale spíš ze sebe.

Nebaví mě psát tyhle depresivní články, ale potřebuju to někomu říct a nechci s tím nikoho otravovat, takže si to přečte kdo chce, nebo ne, ale moje dušička bude mít pokoj.

Mám chuť zakládat spoustu stránek s pěknýma obrázkama a hrát RPG hry, jíst čínský polívky a být šťastná ve svém virtuálním světě. Taky často lžu sam sobě.

Bojím se o svou nejasnou budoucnost a děsí mě sázení ředkviček.

Taky mě stresujou všichni ti úspěšní lidé kolem, a ti co mají věčný štěstí.

Chci velkej kýbl zmrzliny. Ameriku a klišé.





5 komentářů:

  1. jo, s tímhle bych se docela ztotožnila.
    Chopin je génius.

    OdpovědětVymazat
  2. ... i don't belong here, uá
    čímž očividně jo.

    ale sázení ředkviček zní děsivě.

    OdpovědětVymazat
  3. jo, mě taky,
    celá kniha, celý Stephen Fry,
    ale ty dva řádky víc než co jinýho.

    OdpovědětVymazat
  4. ó ano a sigur rós a všechy ty hvězdy na nebi, který my tady už nevidíme --

    kniha je autobiografie The Fry Chronicles,
    na obalu píšou, že most readers will want to give it a hug -
    so true.

    OdpovědětVymazat
  5. uá někdo zná buzzcocks! totally made my day.

    teď už leda thomyorking doma v pokoji ve dvě hodiny ráno, ale kdysi zcela veřejně moderní gymnastiku

    OdpovědětVymazat