Mám se fajn a to člověk ani moc nemá chuť něco vytvářet. Nebo jako jsou takoví, ale je pravda, že většina úžasných děl vzniká právě z bolesti a smutku a taky je to spojený s katarzí a vůbec.
Nestíhám naprosto nic a chce se mi čurat, mám hlínu za nehtama, která nejde umýt a vůbec mě to nesere. Ok, lžu, protože musím dělat hrozně věcí do školy a to mě obtěžuje asi tak nad Míru, ale je to jedno, protože všechno je jedno a jestli mě vyhodí ze školy tak mě maminka zabije a ona mi ale vůbec nepíše! Chápeš, ona se zlobí, když jí nepíšu a sama nenapíše tak jako pardón...
Po kávě a sušenkách jsem radioaktivní, plácám pátý přes devátý a taky je to trochu tím, že jsem se moc nevyspala, což vůbec nevadí až ba vteřiny podivnýho smutku před usnutím způsobený totálním rozkladem racionálního myšlení a reálnýho vnímání. Polila jsem se kávou a fakt se těším na ty skrvnečky. Prostě mě nenaučili pořádně pít.
Mi casa su casa. Fakt bych vám přála nahlédnou do mých studijních materiálů. Jestli tohle někdy pochopim, bude ze mě bláznivej génius...a nebo totální troska. TT.
Už jsme se zmínila, že jsem organizátor kulturního života? Asi jo, ale stejně na mě skoro každej dlabe, ale já se nedám a dokopuje do tý Vany. Kurňa, kdybych ty lidi nutila orat pole tak neřeknu, ale nutit někoho chodit do hospody... to je trochu divný. Hej už jsem tady přesně 41 minut, protože 10:01 jsem přišla a 9:31 jel autobus. Mimoletem jsem na koleji, což je informace důležitostně vysoko asi jako to že zítra tady budu taky.
Bla bla bla už končím, protože prostě proto a mám vás ráda, i když to nečtete, protože to nevadí, stejně je to snůška dementních keců.
Pac a pusu!
Žádné komentáře:
Okomentovat