Well.... jablinkovej koláč a jahodný bazén... a ráno je pak moc krásný. Cesta po městě tak krásná není, protože to na mě zase vyskakuje z cestovek a asi si začnu dělat ty čtyři čárky po těle jako v doktorovi, kolikrát to někde uvidím, protože si ze mě někdo fakt už dělá prdel. Jestli někdy budu vlastnit nějaký institut, pojmenuju ho Jarmila nebo Kunhuta nebo tak nějak, aby to nikomu nemohlo strašit na mozku.
Hraní s bývalou kapelou vyvolává příšernou nostalgii, takže pak člověk nemusí myslet na jiný věci a taky je mu smutno. Mám ty kluky strašně ráda. A taky jako jedni z mála věří nebo aspoň věřili v moje schopnosti, ve mě. To je jedna ze skvělých věcí v kapele a tak v rodině, protože kapela je něco jako rodina... a v rodině jako takové to je zase často uplně jinak.
Ach nebe, moje pohybová morálka je v háji, jsem neschopná jakékoliv činnosti, potřebuju spát a nemyslet. A to se mi vůbec nechce dít.
P.S. nevim, jestli mě víc stresuju chodit se fotit na průkazku, nebo jít k doktorovi. Ať už vylezu od doktora nebo od fotografa, připadám si odporná. A obojí mě rozčiluje.
Žádné komentáře:
Okomentovat