You didn't call me when you say you would.
Always coming up with some kind of story..
Can't you see that you lie to yourself
You can't see the world through a mirror
It wont be too late when the smoke clears
'Cause I, I am still here
Má nejlepší kamarádka mi jako první člověk na světě vlastnoručně upekla dort. Byl modrej a úžasnej a doma mi nikdo dort neupekl, pokud nepočítám tetu v Praze k 18tinám, ale to byl spíš koláč. Taky jsem jednou dostala úžasnej jahodovej cheese cake (a ne, nečte se to <:chéze kake:>, vy .. z Prostřeno). Zjišťuju, že moje zápisky tady začínají být čím dál nezajímavější pro lidi, a čím dál důležitější pro mě, kvůli té již mnohokrát zmiňované filtraci, infiltraci, nebo jiný, trapně cizí slovo. Dnes se totiž zase ukázalo, že občas je sdílení věcí na nic, protože uslyšíte to, co vlastně nechcete, ale už je to tak prostě...a jindy vás zase lidi překvapí a to se mi teď teda taky stalo a moc mě to potěšilo, protože naděje, a protože jsem měla pocit, že je všechno v pořádku, nebo aspoň bude.
Blá blá, literární hodnota nulová jako vždy, všechno je zbytečný a život je příliš krátký, aby se člověk vůbec zajímal..o cokoliv. Je to všecko naprosto zbytečné, nebo aspoň to Teď zbytečný je, jako teď předešlá i budoucí. Ale třeba existuje reinkarnace a nebo posmrtnej život a třeba na to tento kreténskej život má vliv a třeba půjdu do nebe a nebo taky vůbec. Ale mohla bych na nějaký pěkný místo, protože pohoršit už bych si fakt nechtěla. Leda že bych byla osamělej lenochod, kterýho všichni opustili, když šli za teplem, protože jo, to bych si pohoršila. A nebo vlastně možná ne, protože lidi=slzy, tak by třeba nebyl důvod plakat. Žádná zlomená srdce, jenom divočina, protože into the wild. A nebo možná všichni přejdem do krajiny nekonečna, kde zase potkám všechny, kteří jsou tak daleko, že za nima nemůžu.. A pak bychom byli všichni spolu a měli se rádi.
A vůbec, měli bychom se sbalit a odjet na Jamajku nebo do Californie, protože co tady a otevřít si koktejlovej bar na pláži, chodit oděni v palmovejch listech a bambusovejch výhonkách, líbat se při západu slunce a pít hodně různejch kolád. Hlavně tu s kokosem. A smát se do konce života, jako všichni bláznivý jamajčani a nečesat si vlasy a nemýt nohy, jenom v móřu. Krásným velkým a modrým. Jaké je? Velké aaa modré.
Nechci tu bejt, nechci, nechci, protože Masaryk ani Čapek už tady nejsou, první republika je v háji, 60. léta taky a tak nemůžem ani v lennonovskejch brejlích a zvonovejch kalhotech s lsd v kapse na woodstock a já chci chodit v sandálích a roztrhanejch džínách a mít vlasy až po zadek a květiny ve vlasech. A proto musíme do San Francisca. Nebo prostě někam, kde není tady, protože člověk nemá jenom svoje why are you here, ale myslím, že pokud nenajde svůj důvod, měl by změnit místo, protože je to třeba špatný místo a já už potkala tolik špatnejch míst a proto musím za sluncem, protože sem dítě slunce a potřebuju usínat pod nebem, když je teplo. A chci být hrozně šťastná a je mi to jedno všechno, je mi jedno estetika, Olomouc, zahrada, pracování, peníze, penzijní pojištění, inkaso, placení všech těch debilních účtú, bláto a sračky. A některý věci mi jedno nejsou, obzvlášť(tohle slovo prostě nikdy nevim jak se píše) některý lidi a hlavně mi není jedno to, jak moc tě nesnáším, protože mi chybíš a hlavně proto, že mě tak rozčiluješ. Za dva dny je čtvrtek a já se zblázním, zblázním, můj mozek je v šílené rotaci, chci aby v něm nebylo tolik informací a tolik otázek, a já chci odpovědi a chci vědět všechno.
Okay, už zase nesnáším sama sebe, zdraví vás vaše deprese, stejně tyhle 3,14čoviny nikdo nečte, proč taky. Jsem marná noa co, dám si pufínka, nohy nahoru a budu přemýšlet o vesmíru a vesmírnejch vydrách.
Žádné komentáře:
Okomentovat