Nasrat.

Mám hlad. Je mi zle. Je mi smutno. Bolej mě záda z pitomýho neustálýho ležení. Nemůžu sedět. Chci bejt někde daleko, kde bych mohla lítat, protože to nevyžaduje žádnou dementní polohu. Vždycky tě prostě něco bolí. Chci být někde úplně sama, schovat se, nevylízat. Někde, kde bych nevěděla nic o včerejšku ani zítřku a mohla objevovat svět. Protože včerejška se zbavit nedokážu a zítřku se bojím. Chci pryč z reality a z toho množství všeho, z těch ruchů, informací a přání. Chci nic nechtít a chci všechno jednoduchý. Jenže to nejde. Nenávidím svět.